Z Londyna do Brightonu aneb moje prvni ultra

20 tydnu treninku, s prestavkami, mi stacilo na to, aby jsem 23.5. 2015 dokoncil svuj prvni ultra. 100km z Londyna do Brightonu britskou krajinou a kopci. 1800 ucasnitku na 100km trati bylo slozeno z chodcu a bezcu. Dalsich 500 ucastniku se ucastnilo 50km useku. 

Rano v 6 jsme startovali z Deer parku v Richmondu. V organizacnich pokynech rikali, ze tam mam byt aspon hodinu pred startem moji skupiny. Byl jsem tam asi 40 minut pred startem a pak jsem mel dalsich 35 minut casu. 

 

Prvnich asi 14km mi trvalo, nez jsme vybehli z Londyna. Prevazne jsme bezeli bocnimi ulicemi a parky. Byla sobota rano takze na ulicich nebylo zrovna moc lidi, takze mne pobavilo, kdyz jsem bezel kolem jedno typka co vencil psa a s dotazem jak daleko bezime jsem odvetil ze do Brithonu. Chlap byl evidentne prekvapen a jen prohodil ze to je celkem daleko :).

Pred zavodem jsem, jako asi kazdy, cetl ruzne rady ohledne stravovani a tekutin. Muj nejdelsi beh v treninku byl 45km a jedine co jsem jedl a pil byl jablkovy 100% dzus se zazvorem a k tomu jedna tycinka cliff bar. Zadna sul a pod. Na zavod jsem si ovsem koupil baleni s elektrolity. Davkovani zhruba kazdou hodinu az dve podle pocasi. Musim priznat, ze jsme byl rad, ze jsem si je vzal protoze bylo celkem teplo a mel jsem solne skvrny na tricku uz po 20km. Navic mne po zavodu ani nebolela hlava a pod. 

Tempo jsem udrzoval kolem 6:30 na kilak, teda krome tech casti kdy jsem sel do kopce, protoze jsem se nechtel vystavit uz na zacatku. I presto, ze jsem nijak nespichal a sel do kopcu, ktere byly vetsi a castejsi nez jsem cekal, tak jsem byl uz celkem utahanej uz kolem 40 km. 

Nejdelsi a asi nejhorsi cast zavodu byla pro mne mezi 40 a 56km. Po opusteni checkpointu na 40km, kterej mel ananas, sladky meloun banany no proste cerstve nakrajeny ovoce, ktere chutnalo uzasne, v mirne teplem pocasi, jsem se tesil na vetsi prestavku v pulce zavodu.

Krajina ubihala celkem pomalu a ja jsem jen kontroloval hodinky, ktere mi prubeznce ukozavali vic a vic km nez oficialni cedule. Nevim kolik jsem nakonec bezel, protoze mi hodinky umrely kolem 60km. Ale i podle ostatnich jsme bezeli vic nez 100km. Prej je to ale normalni u ultra :) 

Kdyz jsem probihal kolem cedulky 43km, tak jsem se jen usmal pri tom lehce hrejivem pocitu, ze ted uz jsem teda to ultra oficialne zabehl. Nejsem si ovsem jist jestli ten hrejivy pocit byl z toho a nebo ze slunka, ktere v tu chvily zrovna celkem dost svitilo. 

Bezim dal, 44, 45, … nic extra se nemeni, krome pozvolne zmeny krajiny. Jen vetsi a vetsi unava na mne pada. Checkpoint stale nikde a ani presne nevim, kdy ho mam cekat. Obcas nekoho predbehnu a oni zase predbehnou zpet. Klasika. Vsechno relativne podobne jako na maratonu akorat pomalejsi. Boli mne nehty na palcich ale moc to nevnimam. Vnitrni sitka v kratasich mne neprijemne tre v trislech tak se namazu a doufam ze to prejde. Kdyz jdu tak mne zacina divne bolet levy bok leveho stehna, takze radsi bezim, kdyz to jde. Bolest prechazi asi po dalsich 3km. Checkpoint vsak stale nikde. Dostavam se do stavu, kdy potrebuju nejakou motivaci co mne popostrci. Nasadil jsem teda sluchatka a pustil si 2 pisnicky z playlistu co jsem si vytvoril den predem. Jen dve pisnicky, protoze mne to tak nakoplo, ze jsem zacal predbihat lidi, kteri byly prede mne uz nejakou dobu a videl jsem je jen v dalce. 

Hudbu jsem vypnul a zacal jit. Checkpoint porad nikde. 

Po dobe co se zdala jako vecnost jsem se konecne dostal na velkej checkpoint. Lidi tleskali a volali “Well done!!!!”. Skoro mne to rozbrecelo. Anna na mne cekala a poskytla potrebnou moralni podporu. Lehl jsem si ve stanu na zem, nohy nahoru, relax. Aspon na chvilku. Vytahl jsem z batohu mapu, kterou jsem dostal na zacatku. Stranky byly rozmocne z potu a zmacknute do sebe. Taky jsem zjistil ze mi v batahu vytekl gel. Takze celovka a ostatni veci byly cele polepene. Doufal jsem ze celovka, bude fungovat pokud bych ji potreboval. Nakonec jsem ji nemusel vytahovat. Potrel jsem treci plochy mastickou.

Pusu a objeti od Anny, ktera mne bude cekat za dalsich 40 km v cili.

Hned za nejakych 300 metru od checpointu byl les a v nem nejake velmi divne vrakoviste, jak v po-apokalyptickem filmu. Cele to skoncilo s sibenici a dvema opratkami na poli. Nastesti zadni obeseni bezci na nem nebyli. 

Hodinky mi zacali pipat, ze maji malo baterky na 59km. Tak jsem je vypnul at mam aspon normal cas. 

Po chvilce jsem za sebou slysel hlasite oddechovani. Tak jsem zpomalil a presel do chuze. Pridal se ke mne Jonathan, se kterym jsem bezel az do konce. Zacali jsme spolu kecat a k prvni checkpointu to ubehlo rychleji nez jsem se nadal. Nahazel jsem do sebe ananas a meloun a bezelo se dal. Johanthan si lehce postezoval ze na checkpointech nemaji Colu. Ale zase pochvalil, ze maji velmi dobrej caj. Ti anglani :)

Dalsi checkpoint mel byt kolem 75km. V tuto cast zavodu uz jsme v podstate se stejnyma lidma, ktere predbihame a oni nas. Chivlkami se divime kama presne probihame, protoze to vypada jako neci zahrada za domem. Ale vse ok. Pocasi se lehce ochlazuje a to ja opravdu vitam. V dalce slysim nejake vystrely. Nakonec zjistujeme, ze to nekdo strili porcelanove holuby. Vedle toho, kde strili je pole a na nem kravy, ktere jsou lehce vyplasene a blokuji nam cestu. Nakonec se nam je podari odehnat a muzem pokracovat. Myslim ze jsme nekde na 78km a ja bych opravdu rad uz byl v tom checkpointu. 

Po par stezovani a konzultaci s ostanima jsem presvedcen, ze dalsi chekpoint je na 80km. V tomto bode v zavodu uz jsem se smiril s tim ze me obcas neco boli. Je tezsi bezet rychleji z kopce, protoze citim nehty na palcich. Chuze taky neni zadna slava. Citim ze se mi tvori puchyre na patach, z toho chozeni.

Bezime kolem obchodu takze zastavujem a Jonathan si kupuje Colu. Sranda je v tom, ze se divam na smerovku k obcerstvovace, ktera je doslova za rohem. Lidi na me pokrikuji, ze uz tam skoro jsem a ja pokrikuju zpet, ze jen na nekoho cekam. Po chvilce Jonahtan vyleze s pekne vychlazenou Colou. Lehce si srknu, jako jo, je to dobry, ale az moc bublinek na mne. Za 200 metru jsme na obcerstvovacce. 

Maji teple jidlo, tak si dam anglickou klobasu s fazolema. K tomu mi ochotna pani nabidne udlelat stavu, coz neodmitnu. Vsimam si ze na termoskach s cajem je nalepen “Deer park”, coz znamena ze veci na teto obcerstvovacce jsou ze startu. Naberu si par hrozinek a frcime dal.

Pred nama se stale priblizuje velkej kopec, coz je cast Downs, mistniho “pohori”, ktere se tahne podel jizniho pobrezi Anglie. Tesne pred nim nas ceka posledni obcerstovacka. Bezime lehce z kopce a predbihame celkem dost chodcu. Nekteri maji velke batohy a hulky takze to jsou opravdu chodci. Ti ostatni co jdou jsou bezci, kteri to moc uz nedavaj a nebo setri sily na kopec. Pred zavodem jsem cetl par komentaru a kopec prej minulej rok odrovnal hodne lidi. Jonathan nasazuje rychle tempo a ja se ho snazim udrzet v dohledu.

Zatacka a za ni obcerstvovacka. V tuto dobu uz odpocitavam kilaky do konce. Dalsi meloun - ananas kombinace a belhame se do kopce. 

Prede mnou se tyci zhruba 300 metru vysokej kopec, kterej vypada strme ale aspon tam budeme brzo. Ruce na kolena a svizne stoupam do kopce. Jonathan prede mnou rika, ze prej tohle je posledni kopec a na druhe strane je uz Brighton. Joooo.

Do cile mame dalsich asi 8km. A mam ten pocit jak bezime smerem k Brightonu ze mame pred sebou dalsich par kopcu. Za chvilku se moje podezreni potvrzuje. Bezim z kopce a ignoruju lehce bolave chodila. Predbiham dalsi lidi a slapeme do snad uz posledniho kopce. Jonathan mi mizi v dali jakmile probihame velmi okrajovou casti Brightonu. Ja za chvilku nasazuju sluchutka a snazim se trosku motivovat. Po chvilce dotahuju Jonathana, kterej telefonuje a predbiham ho, jen zamavam. 

3km do konce. 

Bezim po nejake sterkove ceste kolem zahradek a uz se fakt tesim na konec. 2km do konce a stale nevidim konec. Jonathan me dohani a za prvni zatackou uz vidim zavodiste, kde je cil. Za chvilku uz jsme vedle zavodni drahy a bezime po trave. 1km do konce, Jonathan mi zase lehce utika. Hledam nejakou motivacni hudbu a nachazim Maniac z Flash dance. Nahly naval energie mnou projede a ja zacinam “sprintovat”, predbiham par lidi, zrychluju vic jak hudba graduje. Predbiham Jonathan a porvavam na nej “She is a maniac, maniac ....” Uz nebezim po boku ale jsem na hlavni draze. Stale sprintuju a snazim se pridat. Davam si trochu “Air guitar” pro zabavu. Emoce se do mne derou. Uz vidim cilovou lajnu. Hudba dohrava a ja se snazim najit neco dalsiho, ale uz to nema moc cenu protoze jsem v cilove rovince. Lidi pokrikuji ja zvedam ruky do vrchu, jsem na meko. Medajle, do ruky sampus. Objeti a pusa od Anny. Cekam na Jonathana, kterej dobiha za chvilku. Objeti a velke diky ze to ze mne po ceste motivoval. 

2015-05-23 London2Brighton challenge finish. from Petr Zaparka on Vimeo.

Sedam na schodech a uzivam si sveho jabkoveho dzusu ze zazvorem, ktery mi Anna prinesla. Jsem utahanej, ale spokojenej. 14:46:53. a 126. misto. 

Jeste jsem se nerozhodl jestli budu chtit bezet neco podobneho. Mozna, uvidim. Spis uvazuju o necem co je na vic dni, ale z prestavkama. 

... 7 dni pozdeji.

Sedim v obyvaku a pisu posledni radky reportu. Moje svaly jsou v pohode nemel jsem zadne zraneni a problem se schody jsem mel jen v nedelu. Nehty a puchire ovsem jiny pribeh. Puchyre na pate se porad hoji a mam zanet v levem palci kolem nehtu. Mozna male boty?

Uz se tesim az zase vybehnu :).

Snowdon nahoru a dolu, plus vertikalni kilometr.

Minuly rok byl pro mne celkem rusny ohledne zavodu. Tento rok jsem moc neplanoval jako loni, ale ze budu mit na konci zari zabehnuty jen jeden zavod jsem netusil. Asi se vybrala dan za tech 6 lonskych maratonu. Nebo jsem to jednoduse v lednu prehnal s treninkem. Kazdopadne jsem zjistil ze fyzioterapeut ne vzdy pomuze a ze odpoved na zraneni muze byt klid a zmena obuvi. 

Na zacatku leta jsem se citil o dost lip a do mailu mi pristal pozvanka na Rat Race aka Man vs Mountain. Zavod je kolem 32km s tim ze se bezi ve Wales z Caernarfron pres Snowdon a pak dolu do Llanberis. Posledni kilometry jsou pak prekazkove. Vertikalni kilometr, skok do zatopeneho lomu zhruba ze 3 metru, pak dalsi prelizani a podplavani ruznych nafukovacich prekazek, a skluzavka do dalsiho jezera. Previseni na Snowdon coz je nejvissi hora Walesu je kolem 1085 metru. Takze kopecky a trail coz mam rad. Ne jak na posledni, kterej byl kompletne po silnici a pro mne teda tezkym zklamanim.

Regisrace a platba v pohode prosla a ja se zacal tesit na nove bezecke zazitky. Ted jen natrenovat :).

Ve zkratce jsem treninku moc nedal az tak jak bych asi mel, ale veril jsem ze zavod dokoncim pod stanovenym casem 8 hodin. Povinnou vybavu jsem musel dokoupit, veci jako pistalku a lekarnicku jsem jeste sebou tahat nemusel.

Den zavodu konecne prisel a v patek jsem i s Annou dorazil do Llanberis. Krajina kolem mne dostala jedna hora vedle druhe proste parada.

Rano vstavame skoro za tmy a jedeme smer Caernarfron kde je start. Uprostred zriceniny Caernarfron-skeho hradu se pomalu zaplnuje startovni plocha a zacina mirne poprchat. Jsem v prvni vlne v 8 hodin.

Poslouchame pokyny od poradatele, ktery zduraznuje ze ocekava ze vsichni zavod dokonci ve zdravi a ze nespadneme nekde ze srazu.

7:55 jdu do mista urcene pro start i s ostatnimy v prvne vlne. 5..4..3..2..1.. tak jdem do toho.

Snazim se zapnout garmin, ale zlobi mne a satelit jeste nema. No nic mam cip tak to bude muset stacit.

Probihame hradbami a pak okolo hradu smer Snowdon. Mirne prsi nebo spis mzi. Sleduju ostatni ve skupine jak mne predbihaji. Nemam na spech a bezim svym tempem cesta je daleka a nemam tuseni co mne ceka. Po asi 2 kilometrech zkousim garmin znovu a tentokrat se chyta. Takze zjistuji ze tempo mam pomalejsi nez na maratonu ale s tim pocitam a zapolim s prvnimy mirnymi kopecky. Stale bezime po asfaltu ale uz kolem zahrad, kde jsou ovce na levo i na pravo. Obcas nejaka ta ohrada s konmi. Zatim se mi to libi. Na horizontu se priblizuji nejake hory ale vrcholy jsou schovane pod mraky, takze nevim, kde presne je ten Snowdon. 

Prvni vetsi kopec a prechazime z asfaltu na kamenitou cestu. Prechazim z behu do chuze a vytahuju prvni gel. Chci si to zpravne nacasovat takze idealne jeden gel na 6 kilaku. Pot mi steka po krku a ja se divim proc ze mne tak leje. Teplota se drzi nekde kolem 12 - 14 stupnu a je pod mrakem. No nevim.

Prechazim do behu a zdolavam dalsi kopec. Do strmych kopcu jen jdu a setrim sily na hlavni vystup. Pred prvni obcerstovackou je to z prudkeho kopce takze to pustim a predbiham kolem 5 lidi kteri jsou vic opatrni. Hazu do sebe flapjack a vzhuru do dalsiho kopce. 

Jde videt ze uz jsme ve vyssi poloze, zadne stromy jen prudsi srazy na kterych se pasou ovce. Zavod uz je nejakou dobu rozbehnutej takze jsem obklopen stejnyma lidma ktere predbiham a oni zase mne. Na jednom vystup se ptam ostanich jestli vi kde presne je ten Snowdon. Jeden mi odpovida ze za dalsim kopcem. Ten kopec za chvily zdolavame a ja vidim mensi udoly s jezerem a horu jejiz vrchol je schovan mezi mraky. Prohodim jen ze to nevypada tak daleko a muj soucasny spolubezec se jen skodolibe usmeje.

Na upati snowdonu to bylo zhruba 15km. Citim se relativne dobre a jdu na to. Vsichni prechazeji do chuze. Ja s rukama na stehnech jdu rychleji a predbiham celkem dost lidi. Pred sebe vidim asi na 15 metru a asi 20 za sebe. Podstatne je to ze nemam tuseni jak daleko je vrchol. Porad stoupam a potkavam obcasne turisty v bundach a cepicich. Ja mam na sobe kratasy a tricko s kratkym rukavem. Pripadam si trosku jinak, tak nejak dobrodruzne, kdyz se porovnam s pomalu jdoucima lidma, kteri jsoun zabaleni jako v zime. 

Sinu se na horu a vrchol porad nikde. Nemam predstavu jak dlouho uz stoupam. Nevim jestli lehce prsi, nebo je to muj pot nebo snad kondenzace mlhy ale moje vlasy jsou totalne mokre. Lehce spomaluju protoze mam pocit ze jdu mo rychle.

Potkavam par lidi oblecenych v kostymech Super Maria a nebo Snehurky, kteri si davaji vystup na Snowdon jako charitativni akci. Jen si kyvnem na pozdrav a sinu se dal. Predbyham dalsich par lidi a slysim nejake bzuceni v dalce. Ze by jsem uz byl blizko, rikam si?

Mlha se lehce trha a ja vidim koleje po kterych jede mini vlacek pro turisty. Vlacek znamena ze jsem uz blizko, mlha se trha jeste vic a ja konecne vidim vrchol Snowdonu prede mnou. Je to jeste aspon dalsi 500 metru ale to uz mi nevadi protoze uz jsem skoro tam!

Prebiham vic a vic turistu a zaroven se vyhybam zavodnikum, kteri uz bezi zpet. Na vrchol uz vedou prevazne kamenite schody. Vidim vlajku Merrelu kde si pipnu cip. Tezce oddechuji vytahuji energetickou tycinku a kocham se vyhledem. Technicky nejsem uplne na vrhcolu, takze vylezu ty 3 metry na mensi plosinu, kde jen symbolicky placnu do pametni desky s pocitem "jo dostal jsem se na vrch, ted jeste dolu".

Bezim dolu a opoustim turisty zaplneny vrchol hory. Na rozcesti odbocuji do prava a po prave strane vidim strmy spad kam bych nechtel spadnout. Bezim podel hrany asi 100 metru a pak uz cesta odbocuje dal od okraje a zaroven se stava velmi strma. Opatrne sestupuji protoze si netroufam to pustim na takovem srazu. Jakmile se sraz lehce vyrovnava tak to poustim a predbiham dalsi lidi. Cesta je slozena z vetsich kamenu a ja se v behu soustredim kam dat nohy aby jsem neskouzl a pripadne si neco nezlomil. Kameny se mihaji rychle pod nohama, a ja se na jednom sutru pekne kopnu do palce. Bezim dal, lehce to boli ale zlomene to asi neni.

Sesup konci a ja muzu zvolnit. Citim palec a stehna, ale jinak jsem ok. Sebiham na posledni obcerstvovacku. Dalsi flapjack a troska iontaku. Prohodim par slov s ostatnima lidma kolem a jde se dal. Zase bezim z kopce s tim ze vim ze uz vyhlizim kde bude ten vertiklani kilometr. Bezim po lesni ceste mezi stromy pak kolem mensi zriceniny strazni veze. A uz vidim Annu ktera mne ceka s usmevem. Prohodime par slov s tim ze mi rika ze jsem dost rychlejsi nez jsem odhadoval. Zaroven nechavam batoh na ulozsti protoze toto je posledni misto kde muzu nechat batoh pred skakanim do vody.

Verikalni kilometr prede mnou. Zavod v zavodu jak to poradatele nazivaji. Tahly kopec, ktery ma uprostred “opustenou vesnici” zdolavam a jsem zvedavej na slanovani. Pribiham na slanovani, kde si pipnu cipem a zastavuju garminy. Odsud uz to je vice mene jen pobihani mezi prekazkami. Slanuji z asi 5 metroveho mostu a prebiham dalsi kilak na skok do vody. Skace se do zatopeneho lomu z asi trech metru. Do te vysky se musim vyskrabat po leseni a pak na prkno. Vypada to vysoko, pomuzu si lekym zakvilenim a skacu do prijemne ledove vody. Jo to jsem potrebal, krasne chadiva voda.

Prebiham dal na dalsi vodni prekazku, kde se vyskrabu na nafukovaci kolo ktere prolezu a pri sipce si pak malem odru nos o dno rybniku kde je min vody nez pred prekazkou. 

Predavam zachrannou vestu a vyhlizim cil. Smeruji mne vsak k dalsi prekazce o ktere jsem nemel tuseni. Tentokrat skluzavka do vody z asi 4 metru a zase se tam musim vyskrabat po leseni. Pak se jeste brodim pres reku a uz slysim komentatora z cile. Prebiham louku a ... Co to ? Zase dalsi prekazka no to snad ne. Uz jsem celkem vystavenej z toho neustaleho splhani a oni nam sem daji jeste dalsi prekazky. No nic, uz to neni tak daleko tak se vyskrabu na prvni zed. Bezim k druhe, kterou davam az na druhy pokus s tim ze vidim ze nekteri to vzdavaji a radsi prekazku obchazi. Pak jeste vysplahat na slkuzavku za pomoci lana. Bezim do cile a vedle mne je nejakej borec tak zacinam sprintovat s mensim pokrikem abych ho vyhecoval a on se pridal. Sprintujeme oba asi 10 metru a pak dlouze ocekavany cil.

Uff mam to za sebou, tesim se na fotky z prekazek a popisuji Anne me strasti ze zavodu. Davam si pak polivku servirovanou v cily a pak se uz jen plahocim na hotel. Diky Llanberis urcite se vratim.

Konecny cas 5:06:41 a 189 misto z asi 740 zavodniku co to dokoncili.

Ps: Fotky z prekazek se musely nekde vytratit protoze na oficialnim webu nebyly a nikde jinde na netu jsem je nevidel. To bych organizatorum vytknul jako jedinou chybu. Jinak byla dobra organizace.

Update: Screenshot z meho runkeeperu:

Beachy head marthon - 4:38:29

Tak dalsi martathon za mnou. Tentokrat dalsi South Downs i kdyz na opacnem konci (Eastbourne).
Od par lidi jsem slysel ze to je celkem hardcore a soucast toho marthonu neni jen beh ale i chodci coz jsem jeste nevidel. Cil jsem tentokrat nemel pod 4 hodiny. Stacilo mi byt pod 5 hodin vzhledem k reputaci marathonu. Po dokonceni vim ze to nebyl nejdrsnejsi marathon co jsem bezel (Bath marathon), ale nejdrsnejsi co jsem dokoncil.

Rano se probouzim sam od sebe kole, pul 7. Tluste zavesy v hotely jsou zatazany takze jen posloucham jestli prsi nebo ne. Pripadne mi ze ano takze se jdi radsi presvedcit k oknu a nastesti neprsi. Obloha je jeste zatazena protoze slunce jeste nevyslo. Za chvili klepa pokojova sluzba se snidani. Bohuzel pred 7 nepodavaji to co by jsem chtel, takze se musim spokojit s croasaint-em a toastem.

Sprcha naplasti na vsechny potrebna mista a jeste pripnout chip ktery je tentokrat uvazany kolem meho kotniku takze si pripadam tak trosku jako holub. Nemusim nic balit protoze Anna se vraci zpet a po dokonceni zavodu mne jen vyzvedne a vracime se rovnou do Londyna.

Hotel je primo u plaze a na stejne ceste jako start, takze po asi 20minutove prochazce se dostavame na start. Slunce akorat vychazi takze se muzem kochat pohledem na okoli.

Na startu neni jeste moc lidi takze se prochazime kolem a jdem se podivat na start ze ktereho se rovnou bezi do prudkeho kopce.

Na startu je asi kolem 1500 lidi takze nic extra strasneho. 10 minut do startu, preskakuju barieru u startu posledni slova s Annou a uz se jdu zaradit nekam do prostred. 4.3.2.1 a je to tu zase.

Probiham pod nafukovacim obloukem start a zacinam se drapat do kopce, nevim kolik procent stoupani to je ale vetsina lidi uz to jde. Snazim se nesklouznout po castech s bahnem a rikam si ze tak brzo po startu jsem jeste nesel.

Na konci kopce jsem rad a sleduju tepovku kterou mam nekde kolem 170. Po prvnich par kilometrech se necitim uplne sveze, citim totiz jeste snidani, no snad se to casem spravi. Bezime lehce do kopce ale vubec se to nezda. Sleduju okolni krajinuy a rikam si ze za ten vyhled to rozhodne stoji. Je modra obloha a ja vidim do okolniho kraje. Bezime kolem golfoveho hriste a pak do prudsiho kopce, kde mne malem odfoukava prudky vitr, z kopce a do kopce, z kopce a do kopce. 

Vitr do mne fuci z leve strany tak si rikam ze snad na ceste zpet kdy bezi kolem more mne to pude aspon popohanet. Snazim se bezet do par kopcu ale nema to moc smysl protoze moje rychlost je stejna jako rychlost chodcu kolem mne.

Premislym o strmosti kopcu a rikamci se ze dlouhy tahly kopec je podstatne lepsi nez kratky a prudky. S vetrem uz se nejak vyrovnavam a tlacim do sebe prvni kousek zele bloku. Dalsi obcerstvovaci stanice. Nakrajene tycinky Mars, iontak a voda. Beru kousek Mars i iontak. Vodu si liju jen za krk. 

A bezime z kopce. Mam rad listopad a behani po cestach s popadanym listim. Tentokrat to vsak ma

podstatne jiny rozmer. Listi je mokre a zakryva oble kameny takze se snazit nesklouznout. Moje nove petiprstaky mne v tomhle nezklamou i kdyz citim ze nejaky ten milimetr podrazky by nebyl na skodu. 

Snazim se vybavit mapu s elevaci a zjistit jestli tohle je ta dlouha cast z kopce nebo to jeste prijde.

No necham se prekvapit. Momentalne jsme podkopcem takze nasleduje cesta do kopce. Proplitam se uzkou brankou a bezim pres bahnitou pasaz a sam se divim ze nemam blato az po kotniky.

Uff tak tohle je kopec, ktery opravdu nelze jen tak rychle vyjit. Davam ruce na stehna a vyuzivam prozmenu i sve paze. Strme stoupani je za mnou a prede mnou je jen mirne stoupani dalsich par kilometru, ktere se tahne po hrebenech. Dalsi kilak dalsi zele, troska vody z batohu. Na hodinky se divam jen abych si overil jak je na tom tepovka, jestli se moc neflakam.

Napada mne ze jsem jeste nevidel znacku vzdalenosti, jen zlute sipky kam bezet. Po minulej marathonu mi prijde ze to tak rychle neutika. Na druhou stranu ten vyhled je skvelej. Rozsahle zelene pastviny na hrenech South Downs a obcas nejaka ta ovce ci krava. 

Sebihame lehce dolu, stanice s vodou kterou do sebe liju a pak i na sebe. Pulka je skoro za mnou. Probiham ohradou asi metr od kravy, ktere se na muj vkus az moc priblizuje. Pres potok, cestou v bahnitem lesiku a do mirneho kopce za kterym se skryva mala vesnice. Vzdalenost se tezce odhaduje ale asi to je uz dalsich par kilaku protoze ve vesnici je dalsi obcerstovaci stanice a slysim ze zbyva 10 mil do konce. Dalsi kus Mars tycinky a jeste susenku na cestu. Za mnou zni zvuk hudby ktera pripomina Francii a misi se do toho zvuk sanitky, ktera nekoho prave veze. Nevnimam to a slapu do strmeho kopce. Snad bude ta druha polovina o neco rychlejsi, to jeste ale nevim co mne ceka.

Po asi kilometru je prudky sestup, rikam si ze je sice parada ze bezim z kopce ale taky to znamena,

ze pobezime zase do kopce. A just. Hned jak jsem pod kopcem vidim strme schody. Siroke tak pro jednoho cloveka, takze se zase jde. Vyuzivam to a davam do sebe posledni gel. Do konce mi zbiva jeste neco pred 15 kilaku. Divam se na cas a jsem nekde kolem 2 hodin coz se da a rozhodne to vypada slibne na muj cil pod 5 hodin.

Po par  kopcich se schody se predem otevira udoli a velka lokou ze ktere sebihame dolu. Vidin pred sebou vlnici se reku a snazim se zahlednout na obzoru, kudy vede cesta dal. Predtucha mne nezklame a cesta pokracuje do kopce. Tentokrat vsak bezim protoze kopec neni tak prudky a snazim se aspon trosku nahnat cas. Znovu se kocham pohledem a za kopcem, ktery jsem prave vybehl se rozprostira udoli na jehoz konci je plaz a konecne i more. 

More znamena ze ted pobezime uz kolem nej skoro az do konce. Z elevacni mapy si vybavuju jen mensi kopecky takze to snad bude fajn. Prvni tahly kopec za mnou a prede mnou se objevuji utesy po kterych pobezime. Bohuzel strmost techto utesi neni zadna prochazka a musim davat pozor kdyz se snazim sebhnout dolu a pak kdyz se drapu nahoru.

V dalce vydim majak, nebo beco podobneho takze doufam ze uz se cil blizi. Mrknu na hodinky a 10k do konce. Tak to snad uz jde rikam si. Po par sebehnutych a vybehnutych utesek se ale vzdalenost na hodinkach zrovna moc nemeni, rikam si ze to asi bude temi kopci.

Konecne posledni utes a prede mnou se rysuje udoli na jehoz konci je dalsi kopec. Kde je sakra ten cil ? Na hodinkach 5k do cile. Ale kdyz se divam pred sebe tak to tak rozhodne nevypada.

Slpham do kopce a vitr, ktery mi celou dobu foukal do protivky se konecne obrazi a lehce mne postrkuje do kopce. Nanestesti jen chvili takze se zase musim spolehat jen na sebe.

Predbiham nejakeho mladeho typka co rika ze uz tohle je posledni kopec, tomu rikam dobra zprava.
Jsem na vrcholu kopce a prede mnou dalsich par kilaku, po mirnem srazu. Mam to pod 5 hodin, to uz je jiste. Sleduju ostatni bezce a sem tam nekoho predbiham i kdyz mam ten pocit ze vetsinou predbihaji mne. Vybiham ze zatacky a konecne vidim prudky sraz, ten sami ktery jsem pred par hodinama vybehl. Nachazim schody takze se nemusim bat ze mi podjedou nohy na bahne.

Posledni schod a do cile tak 200 metru, zrychluju a zjistuji ze nejsem sam. Vedle mne je nejaka bezkyne, ktera zrychluje taky. Jdu do toho a z nove nalazenym nadsenim sprintujeme do cile. Poslednich par metru, otacim se a mam nepatrny naskok coz mne jeste tesi. Vidim Annu jak filmuje dobeh a po probehnutim cilem se s usmevem otacim k me souperce. Potreseme rukou a oba se navzajem pochvalime.

Tak a jeste jeden, rikam si s medaily na krku.

Baxters Loch Ness Marathon 2013 - 3:53:57

Tak po mesici dalsi marathon za mnou. Dalsi PB a 4 hodinova meta pokorena. Bezel jsem tentokrat ve Skotsku, kolem jezera Loch Ness.

V Nedeli rano vstavam kolem pul 6. Davam sprchu, fazole s klobasou na snidani a zkontroluji ze mam vse co potrebuji. 2 iontaky, 2 gely a banan. Beru sebou vodu v batohu ktera tentokrat nikam nevytekla. Start je az v deset takze mam celkem dost casu.

S Annou vychazime pred dum, kde bydlime a sledujeme pres Zatoku Delfinu, jak je Inverness zahalen do mlhy. Udelame par fotek a nasedame do auto smerem ke srazu v "marathonske vesnici".

Po prijezdu na misto ktere je v parku v Inverness a kousek od cile, mne Anna vyklopi. Pusu a hodne stesti, zamavam a jdu hledat misto v autobusu. Registrovanych je kolem 4000 bezcu ciste na marathon a techto 4000 musi organizatori dopravit na start, ktery je zhruba hodinku cesty. Projizdime mesteckem Fort William, ktere je na opacne strane Loch Ness a pak vzhuru do kopcu kde zavod zacina.

Prijizdime zhruba kolem pul 9, takze mam hodne casu. Chodim kolem, popijim iontak, sleduju ostatni a klepu kosu, protoze mam kratasy a gate se mi nechtelo tahat... 20 minut do startu. Potrebuji na zachod, nervozita se prihlasuje, odskakuji do blizkeho lesiku a behem cesty zpet zvladnu stoupnot do mokrin takze mam obe boty durch, jeste ze beham s barefoot botama kde nema moc co nasaknout.

3..2..1..start a je to tu zas, kolena neboli ani neprsi a je prijemnych 15 stupnu. Sleduji masu bezcu prede mnou a za mnou. Trva asi 4 minuty nez probiham startem za zvuku skotske hudby v podani dobrovolnych dudaku, akorat ten bubenik co je doprovazi nevypada moc nadsene.

Sleduju tep a rikam si ze tentokrat to dam rychleji ze startu a pak se uvidi jak na tom budu.
Tempo po 3 kilacich porad po 5:30, coz je dobre. Nic neboli, citim se dobre a cekam na prni kopec ktery se objevuje za zatackou. Nehrotim to, ale udrzuju tempo, predbiham par lidi a snazim se najit nekoho s podobnym tempem. Dva borci prede mnou maji na sobe tricka s otiskem boty na zadech, otisk prave boty, takze kdyz bezim za nimi tak premislim o tom ze OCD clovek by z toho asi silel, dve prave boty a ta leva nikde.

Kopec je pryc, uff to byla celkem pohoda, nechavam za sebou dalsich par desitek lidi, Loch Ness stale v nedohlednu protoze cesta se priblizuje az po 11 kilakach. Snazim se to hrnout z kopce ale rovinka prichazi moc rychle.

Prvni obcertvovacka s gelama, beru zele blok a zustava mi v ruce cele baleni, coz je fajn. Pomalu to do sebe davam a zapijim vodou. Dalsi kopec a Loch Ness se mi ukazuje po leve strane. Celkem parada, slunce ozaruje vrcholky kopcu kolem a ja bezim s ostatnimi po ceste mezi stromy. Cas neni spatny, uvidim jak to dam. Citim slabsi pichnuti v levem svalu u kolen, ten samy sval co mne trapil posledne. No snad to bude v klikdu.

Kilometry a mile ubihaji dobre, predbiham lidi i kdyz uz ne tak rychle a casto jako poslednich 20 km, vyhlizim znacku 13 mil. Zele blok uz dosel a mam v sobe jeden iontak z obcerstvovacky.
Premyslim jestli mam do sebe narvat banan a nebo to nechat na pozdeji. Casu dost krize zatim neprisla.

A je to, pulka marathonu za mnou. Nic vyrazne neboli, ale cas mne celkem znervoznuje, 1:47 mi nedava moc casu na nejake selhani a pri tempu ktere drzim to bude jeste zajimave. No nikdo mi netvrdil ze to bude lehke.

Bezim dal, Loch Ness porad po leve strane a tesim se az zmizi, protoze to bude uz jen kolem 15 kilaku do konce.

Snazim se drzet jedne skupinky, ale citim ze zpomaluje tak je predbiham a divam se dopredu, kde nekde v dali je snad konec. Vedle mne se drzi jeden typek co jsem ho predbehl asi 2 kilaky zpet. Drzime stejne tempo, nic nerikame ani se mi nechce, ale je to trosku uklidnujici. Poslocham zvuky kolem sebe a slysim jen klusot lidi kolem mne a obcasne odkaslani nebo zaheknuti.

Kilometry utikaji a muj tichy spolecnik je stale vedle mne. Loch Ness mizi a ja vbiham do male vesnice, dalsi obcerstovacka dalsi iontak. Svuj si nechavam na zaver, vytahuju banan ktery je lehce rozlisovanej,  ale co uz porad lepsi nez nic. Po dalsim kilaku vycucavam gel a zapijim vodou do cile nejakych 13 kilaku a 2 kopce prede mnou.

"We are bit hilly" naplnuje me ocekavani kopce a jen zklopim hlavu a jdu do toho. Otacim se a vidim ze spousta lidi do kopce jen jde. Zase takovej kopec to neni rikam si a nezastavuji i kdyz na to ve skrytu duse myslim. Lehce mne to vystavilo a vsimam si ze me tempo i tepovka jde dolu.
Divam se znovu na hodinky a snazim se premyslet jestli to uz davam pod ty 4 hodiny s timhle tempem. Hlava mi to nebere, jsem asi uz unavenej nebo co. Takze bezim dal a zrychluju, jsem spokojen az se mi tepovka vraci na 166 a tempo lehce pod 6 minut na kilak.

Pod 4, pod 4, pod 4 si opakuju a zatinam zuby, snad uz je to blizko. Zrychluji at uz to mam za sebou, nebo lepe receno se snazim zrychlit. Energie se ztraci do nenavratna, a vim ze uz to je jen kousek, jen dalsich 5 kilaku. Zase se mi honi hlavou kam se zenu, ale vidina pokoreni sebe sama a moji magicke hranice 4 hodin mne udrzuje v behu.

3 kilaku do konce, pod 4, pod 4, pod 4. No pristi mesic ten Beachy head marthon nic rozhodne hrotit nebudu. Vybiham do zatacky a vidim Annu jak fandi. Placnem si a s lehce nabitou energii se divam na druhou stranu reky kde uz je cil. Emoce jdou na povrch a je mi zase lehce do breku. Uz vim ze to davam pod 4. Mam asi 10 minut na to dobehnout jeden kilak. Bezim pres most, par lidi mne predbiha ale ja to neresim. Vyhlizim cilovou pasku a JE TO TU. JOOOOOO nebo nejaky podobny skrek vydavam a zvedam ruce nad hlavou. Jsem na meko, beru medaily a tasku od dobrovolniku a hrnu se pryc nekam, kde ceka Anna. Objeti, pusa, gratulace, Anna mi ukazuje video jak probiham cilem. Jsem zase na meko a se mnou i Anna jak mne vidi.

Po chvilce zdileni poznatku s Annou si leham na travu a vedle sedicimu bezci podavam ruku se slovy well done, well done. Nikdy jsem ho nevidel a ani uz neuvidim, ale citim ze diky zavodu, ktery jsme ted dobehly, mame neco spolecneho a nase vrele potreseni rukou mou myslenku jen potvrzuje.

Tak zase priste, Loch Ness rad se vratim.

 

Thames Meander Marathon 2013 - 04:17:58

Tak prvni post o mem poslednim marathonu, ktery jsem zdarne dokoncil vcrea 24.8.2013.
Thames Meander byl muj prvni marathon ktery jsem nemusel nikam extra daleko cestovat, takze jsem se mohl v klidu vyspat ve sve vlastni posteli. Start v sobotu rano je celkem dobry napad, protoze pak mam celou nedeli na povalovani se a taky mi to usetri trapeni se schody, ktere normalne zdolavam cestou do kanclu.

V patek kolem 11 vecer ulehavam do postele a nastavuji budik na 7:20, coz by mi melo stacit na to se vyhrabat z postele, nahazet veci do camel bag(u) a neco dobreho do sebe nacpat na snidani. Rano se probouzim asi kolem 6:30 protoze jsem lehce nervozni a taky jsem zvykly spat kolem 7 hodin coz zhruba vychazi. Jakmile se kolem 7 rozhodnu vyhrabat z postele tak se lehce protahnu a nezapomenu na sval nad trisly ktery mne otravuje uz asi 3 mesice. Jeste jsem to poradne neresil protoze vim ze to mam z fotbalu a ne z behani. Hazim veci do batohu i s novou bezeckou bundou do deste. Predpoved hlasi lehke mrholeni a teplotu kolem 20 a po vyhlednuti z okna konstatuji ze predpoved tentokrat nelhala i kdyz clovek nikdy nevi, protoze Londynske pocasi se meni kazdou chvili. Nezapominam jeste vymenit vodu v camel bag(u), hodim do sebe brioche chleba, coz je takova lepsi obdoba vanocky, a s Annou vyrazime. Anna se mi dobrovolne nabidla ze mne odveze takze aspon nemusim resit jak se dostat na misto startu coz je asi hodinu od naseho bytu. Naskocim do auta a Anna mne jeste zkontroluje jestli mam vse co bych mel mit, myslim ze mam vse tak ze jedem.

Po prijezdu na start, kde uz regulerne mrholi vyzvedavam cislo a pak hledam nejblizsi ker kam skocit na zachod, protoze fronta na normalni zachod je na muj vskus moc velka.

A je to tu. Stojim s dalsimy asi 400 bezci na startu. Jeste v hlave premyslim o tom proc Anna rika ze vsichni vypadaji jako zkuseni bezci a ze to nevypada ze by bezeli jen pro zabavu. No nevim, nikoho jsem se neptal ale rekl bych, podle usmevu lidi kolem mne, ze pro zabavu urcite behaji.
Slysim klakson a hlavni organizator neco rika, vsichni ztichnou protoze tohle ma byt cast kde nam reknou neco o bezpecnosti a taky o neco o tom jak to vypada na trati. Nic ale neslysim protoze jsem az na konci, ale nejsem sam. Drzim se proto heslem "jdu s davem".
Start, zamacknu hodinky a prepnu na tep, rikam si, ze tentokrat to nebudu hrotit a budu se drzet kolem 150-160 bpm.

Drzim se z davem a jeste mavam na Annu, kdyz opoustime areal skoly, kde je start a cil. Prvnich par kilaku ma vest Richmond parkem tak jsem zvedav jaka bude cesta, vzhledem k neustlemu mrholeni.

Kilometr za mnou, siltovku sundavam, je mi v ni vedro a stejne mi proti par hodinam v desti moc nepomuze. Vbehavame do parku, kde sedi nekdo s fotakem ve stanu a pokrikuje ne nas. Nahazuji usmev pro pozdejsi dokumentaci, ale zjistuji az za chvily ze to bude asi jen neci znamy. Cesta v parku je zatim prevazne sterk takze se nebrodime v bahne. Sebehavame z mirneho kopecku a slysim nekoho prohodit "to bude zabava bezet na ceste zpet", pomyslim ze to snad nebude takovej problem. Po dalsim kilometru v parku se otacim a uzasle sleduji jak se skupinka dospelych jelenu asi 10 metru ode mne schovava pod stromem. Cesta je ted trosku horsi, smes pisku a hliny neni idelani pro destive pocasi, ale obcasne kaluze se mi podari mijet. Kontroluju tep a jsem zatim dle planu nekde kolem 155, tempo mam kolem 5:30 na km coz je pod 4 hodiny na marathon, doufam ze mi to vydzi.

7 km snazim se napit, ale jak saju jakkoliv tak nic netece. Nechapave sundavam za behu batoh a divam se na prazdny mechir, nevim jak ale nejak se mi podarilo vsechnu vodu vylit. Kontrola zasob, mam 2 gely a 1 Lucozade. Na obcerstovacich stanicich maji vodu a jidlo tak snad to bude ok.

15k za mnou, mam takovy neblahy pocit ze mi ponozka nezakryla cast nad patou, ktera se mi vesele dre o botu. Radsi se nedivam, bolest prejde a rozedrena kuze na noze se do pristiho maratonu zahoji. Uz jsem prekrocil limit 160 bpm tak se to aspon snazim drzet co nejniz. Tempo mam porad dobre. Akorat bezim bahnitou cestou kolem Temze, je mi celkem teplo ale aspon neni zadny parak. Rikam si ze by mohlo zacit prset vic at se aspon ochladim. Na posledni obcerstovaci stanici jsem do sebe hodil, par gumovych medvidku, jeden flap jack a vodu.
Prebiham na neco jako nabrezi, vypada to tu hodne pekne, probiham pod hystoricky vypadajicim mostem  a cesta se meni na asfalt. Au, koleno se ohlasilo. Uplne jsem zapomel ze jsem az do pondeli lehchce kulhal na obe kolena. No priste aspon vim ze 80 km na kole chce aspon nejaky trenink. Drz koleno, drz, jeste nejsem ani v pulce. Po par metrech je vse ok, zatim mam dobry cas a vse se zda byt ok.

Blizim se k otocce (21 km), koleno se ohlasilo jeste parkrat ale jinak je klid. Probiham na most na jehoz konci je dalsi obcerstvovacka. "Well done 367" slysim povzbuzovat prihlizejici, prodiram se davem chodcu na moste a snazim se nevbehnout pod kolem projizdejici autobus. Par medvidku, vodu, ctvrt bananu. Pul je za mnou cas kolem 1:57, to se da rikam si. To bych to fakt mohl dat, realne ale vim ze druha pulka bude asi pomalejsi.

Tep uz se snazim drzet pod 170, rozedranou patu uz ani nevnimam. Snazim se zrychlit v ramci moznosti, tempo mi ale klesa k 6:30. Zjistuji ze pri zrychleni mam tendci se naklonit lehce do predu, coz mi tlaci na koleno, sakra. Mijm bezce co to jeste nemaji ani z poloviny za sebou, vetsina jich vypada dost unavene. Dest zacina zesilovat jsem uz promocenej durch ale bezim pod stromy takze se to jeste da.

30km. Cas 2:51, ze by jsem to fakt dal pod 4? Snazim se, bezet normalne ale kolena uz citim, neni to jeste tak strasne ze by jsem nemohl bezet, ale rychle to asi nepujde. Miji mne par lidi, neresim je. Zatim jsem jeste nesel takze i kdyz budu pomalej aspon bezet celou dobu. Drz koleno, prosim, prosim. Tohle bude asi zed. Nekde v pozadi mysli se plizi myslenky na to to vzdat, nikam nespechat a zkusit jit misto behu. Snazim se myslet na neco jineho a bezim dal.

Bezim s Lucozadem v ruce a pomalu upijim. Snazim se nevnimat koleno. Pot ktery se misi s destem na me tvari, chutna celkem zvlastne. 32k jo! Krize je za mnou, tedy alespon ta psychycka. Koleno boli uz neustale ale jde na tom bezet. Kaluze uz ani nema cenu mijet, aspon to umije bahno rikam si. Mijim bezce, a kricim na nej pod, pod. Ten se otaci a rika, ze ani neni soucasti zavodu, na to odvetim ze to prece nevadi. Haha aspon neco mne rozveseli, kde je uz sakra ten park? Nedockave kontroluju hodinky.

Je to tu vbiham do parku, probiham kolem krav, ktere se tu taky pasou, jedna se rozhodla zvolit asfaltovou cestu misto travy tak ji obiham. Krava se jen otaci. Moje tempo se ale propada k 7 minutam to vypada pomalu.

37k posledni obcerstovacka, hazim do sebe rozmocenej flap jack a tochu vody. Z cesty v parku se zatim stal potok. Jen 5k a jsem v cili, proc to vlastne delam ? honi se mi hlavou. Nohy spis uz vlacim, nez ze bych bezel normalne. Prohazuju par slov s dalsim bezcem a nechavam ho za sebou. A je to tu,
Kopec. Bezim, zadne vymluvy!
Kolem mne prosvisti tak 70 ti letej bezec, jo tu energii bych ted chtel mit. Na hodinky se uz ani nedivam, vim ze to nedavam pod 4. Musim to dokoncit, to je ted hlavni cil. Vsimam si rozvazane tkanicky ale prdim na to, ty 2km do konce to uz dam.

Zatacim do ulice okdud jsme vybehly. Snazim se zahlednout bezce prede mnou aby jsem mel odhad jak daleko jeste. Koleno uz to nedava, pripadam si ze uz spis kulham nez bezim. Tady to je, konecne, probiham branou do dvora a hledam Annu u cile. Snazim se usmivat ale mam spis bolest na tvari. Je mi do breku, ne z bolesti, ale ze to mam za sebou. Anna jak vidi muj vyraz tak prestava tocit muj "finish". Ani se nesnazim zrychlit. Probiham cilem, pomalu se souram pod stan, do sucha. Medajle na krku, pusa od Anny, bolest nohou a neskutecna chut byt nekde v teple a suchu. Cas 4:17:58, jsem rad ze mam osobak, ale pod 4 hodiny to porad neni ... tak treba priste.

Running Britain

I start running like 2 years ago. When I seen my first London Marathon as a spectator for a first time, there was guy running and he has blood on his t-shirt from bleeding nipples. When I seen it I thought that this is little bit hard core and I decide that I would like to try this too. It’s little bit sick reason but that’s me. So in following months (years) I will post some of my races experience.