Thames Meander byl muj prvni marathon ktery jsem nemusel nikam extra daleko cestovat, takze jsem se mohl v klidu vyspat ve sve vlastni posteli. Start v sobotu rano je celkem dobry napad, protoze pak mam celou nedeli na povalovani se a taky mi to usetri trapeni se schody, ktere normalne zdolavam cestou do kanclu.
V patek kolem 11 vecer ulehavam do postele a nastavuji budik na 7:20, coz by mi melo stacit na to se vyhrabat z postele, nahazet veci do camel bag(u) a neco dobreho do sebe nacpat na snidani. Rano se probouzim asi kolem 6:30 protoze jsem lehce nervozni a taky jsem zvykly spat kolem 7 hodin coz zhruba vychazi. Jakmile se kolem 7 rozhodnu vyhrabat z postele tak se lehce protahnu a nezapomenu na sval nad trisly ktery mne otravuje uz asi 3 mesice. Jeste jsem to poradne neresil protoze vim ze to mam z fotbalu a ne z behani. Hazim veci do batohu i s novou bezeckou bundou do deste. Predpoved hlasi lehke mrholeni a teplotu kolem 20 a po vyhlednuti z okna konstatuji ze predpoved tentokrat nelhala i kdyz clovek nikdy nevi, protoze Londynske pocasi se meni kazdou chvili. Nezapominam jeste vymenit vodu v camel bag(u), hodim do sebe brioche chleba, coz je takova lepsi obdoba vanocky, a s Annou vyrazime. Anna se mi dobrovolne nabidla ze mne odveze takze aspon nemusim resit jak se dostat na misto startu coz je asi hodinu od naseho bytu. Naskocim do auta a Anna mne jeste zkontroluje jestli mam vse co bych mel mit, myslim ze mam vse tak ze jedem.
Po prijezdu na start, kde uz regulerne mrholi vyzvedavam cislo a pak hledam nejblizsi ker kam skocit na zachod, protoze fronta na normalni zachod je na muj vskus moc velka.
A je to tu. Stojim s dalsimy asi 400 bezci na startu. Jeste v hlave premyslim o tom proc Anna rika ze vsichni vypadaji jako zkuseni bezci a ze to nevypada ze by bezeli jen pro zabavu. No nevim, nikoho jsem se neptal ale rekl bych, podle usmevu lidi kolem mne, ze pro zabavu urcite behaji.
Slysim klakson a hlavni organizator neco rika, vsichni ztichnou protoze tohle ma byt cast kde nam reknou neco o bezpecnosti a taky o neco o tom jak to vypada na trati. Nic ale neslysim protoze jsem az na konci, ale nejsem sam. Drzim se proto heslem "jdu s davem".
Start, zamacknu hodinky a prepnu na tep, rikam si, ze tentokrat to nebudu hrotit a budu se drzet kolem 150-160 bpm.
Drzim se z davem a jeste mavam na Annu, kdyz opoustime areal skoly, kde je start a cil. Prvnich par kilaku ma vest Richmond parkem tak jsem zvedav jaka bude cesta, vzhledem k neustlemu mrholeni.
Kilometr za mnou, siltovku sundavam, je mi v ni vedro a stejne mi proti par hodinam v desti moc nepomuze. Vbehavame do parku, kde sedi nekdo s fotakem ve stanu a pokrikuje ne nas. Nahazuji usmev pro pozdejsi dokumentaci, ale zjistuji az za chvily ze to bude asi jen neci znamy. Cesta v parku je zatim prevazne sterk takze se nebrodime v bahne. Sebehavame z mirneho kopecku a slysim nekoho prohodit "to bude zabava bezet na ceste zpet", pomyslim ze to snad nebude takovej problem. Po dalsim kilometru v parku se otacim a uzasle sleduji jak se skupinka dospelych jelenu asi 10 metru ode mne schovava pod stromem. Cesta je ted trosku horsi, smes pisku a hliny neni idelani pro destive pocasi, ale obcasne kaluze se mi podari mijet. Kontroluju tep a jsem zatim dle planu nekde kolem 155, tempo mam kolem 5:30 na km coz je pod 4 hodiny na marathon, doufam ze mi to vydzi.
7 km snazim se napit, ale jak saju jakkoliv tak nic netece. Nechapave sundavam za behu batoh a divam se na prazdny mechir, nevim jak ale nejak se mi podarilo vsechnu vodu vylit. Kontrola zasob, mam 2 gely a 1 Lucozade. Na obcerstovacich stanicich maji vodu a jidlo tak snad to bude ok.
15k za mnou, mam takovy neblahy pocit ze mi ponozka nezakryla cast nad patou, ktera se mi vesele dre o botu. Radsi se nedivam, bolest prejde a rozedrena kuze na noze se do pristiho maratonu zahoji. Uz jsem prekrocil limit 160 bpm tak se to aspon snazim drzet co nejniz. Tempo mam porad dobre. Akorat bezim bahnitou cestou kolem Temze, je mi celkem teplo ale aspon neni zadny parak. Rikam si ze by mohlo zacit prset vic at se aspon ochladim. Na posledni obcerstovaci stanici jsem do sebe hodil, par gumovych medvidku, jeden flap jack a vodu.
Prebiham na neco jako nabrezi, vypada to tu hodne pekne, probiham pod hystoricky vypadajicim mostem a cesta se meni na asfalt. Au, koleno se ohlasilo. Uplne jsem zapomel ze jsem az do pondeli lehchce kulhal na obe kolena. No priste aspon vim ze 80 km na kole chce aspon nejaky trenink. Drz koleno, drz, jeste nejsem ani v pulce. Po par metrech je vse ok, zatim mam dobry cas a vse se zda byt ok.
Blizim se k otocce (21 km), koleno se ohlasilo jeste parkrat ale jinak je klid. Probiham na most na jehoz konci je dalsi obcerstvovacka. "Well done 367" slysim povzbuzovat prihlizejici, prodiram se davem chodcu na moste a snazim se nevbehnout pod kolem projizdejici autobus. Par medvidku, vodu, ctvrt bananu. Pul je za mnou cas kolem 1:57, to se da rikam si. To bych to fakt mohl dat, realne ale vim ze druha pulka bude asi pomalejsi.
Tep uz se snazim drzet pod 170, rozedranou patu uz ani nevnimam. Snazim se zrychlit v ramci moznosti, tempo mi ale klesa k 6:30. Zjistuji ze pri zrychleni mam tendci se naklonit lehce do predu, coz mi tlaci na koleno, sakra. Mijm bezce co to jeste nemaji ani z poloviny za sebou, vetsina jich vypada dost unavene. Dest zacina zesilovat jsem uz promocenej durch ale bezim pod stromy takze se to jeste da.
30km. Cas 2:51, ze by jsem to fakt dal pod 4? Snazim se, bezet normalne ale kolena uz citim, neni to jeste tak strasne ze by jsem nemohl bezet, ale rychle to asi nepujde. Miji mne par lidi, neresim je. Zatim jsem jeste nesel takze i kdyz budu pomalej aspon bezet celou dobu. Drz koleno, prosim, prosim. Tohle bude asi zed. Nekde v pozadi mysli se plizi myslenky na to to vzdat, nikam nespechat a zkusit jit misto behu. Snazim se myslet na neco jineho a bezim dal.
Bezim s Lucozadem v ruce a pomalu upijim. Snazim se nevnimat koleno. Pot ktery se misi s destem na me tvari, chutna celkem zvlastne. 32k jo! Krize je za mnou, tedy alespon ta psychycka. Koleno boli uz neustale ale jde na tom bezet. Kaluze uz ani nema cenu mijet, aspon to umije bahno rikam si. Mijim bezce, a kricim na nej pod, pod. Ten se otaci a rika, ze ani neni soucasti zavodu, na to odvetim ze to prece nevadi. Haha aspon neco mne rozveseli, kde je uz sakra ten park? Nedockave kontroluju hodinky.
Je to tu vbiham do parku, probiham kolem krav, ktere se tu taky pasou, jedna se rozhodla zvolit asfaltovou cestu misto travy tak ji obiham. Krava se jen otaci. Moje tempo se ale propada k 7 minutam to vypada pomalu.
37k posledni obcerstovacka, hazim do sebe rozmocenej flap jack a tochu vody. Z cesty v parku se zatim stal potok. Jen 5k a jsem v cili, proc to vlastne delam ? honi se mi hlavou. Nohy spis uz vlacim, nez ze bych bezel normalne. Prohazuju par slov s dalsim bezcem a nechavam ho za sebou. A je to tu,
Kopec. Bezim, zadne vymluvy!
Kolem mne prosvisti tak 70 ti letej bezec, jo tu energii bych ted chtel mit. Na hodinky se uz ani nedivam, vim ze to nedavam pod 4. Musim to dokoncit, to je ted hlavni cil. Vsimam si rozvazane tkanicky ale prdim na to, ty 2km do konce to uz dam.
Zatacim do ulice okdud jsme vybehly. Snazim se zahlednout bezce prede mnou aby jsem mel odhad jak daleko jeste. Koleno uz to nedava, pripadam si ze uz spis kulham nez bezim. Tady to je, konecne, probiham branou do dvora a hledam Annu u cile. Snazim se usmivat ale mam spis bolest na tvari. Je mi do breku, ne z bolesti, ale ze to mam za sebou. Anna jak vidi muj vyraz tak prestava tocit muj "finish". Ani se nesnazim zrychlit. Probiham cilem, pomalu se souram pod stan, do sucha. Medajle na krku, pusa od Anny, bolest nohou a neskutecna chut byt nekde v teple a suchu. Cas 4:17:58, jsem rad ze mam osobak, ale pod 4 hodiny to porad neni ... tak treba priste.
