20 tydnu treninku, s prestavkami, mi stacilo na to, aby jsem 23.5. 2015 dokoncil svuj prvni ultra. 100km z Londyna do Brightonu britskou krajinou a kopci. 1800 ucasnitku na 100km trati bylo slozeno z chodcu a bezcu. Dalsich 500 ucastniku se ucastnilo 50km useku.
Rano v 6 jsme startovali z Deer parku v Richmondu. V organizacnich pokynech rikali, ze tam mam byt aspon hodinu pred startem moji skupiny. Byl jsem tam asi 40 minut pred startem a pak jsem mel dalsich 35 minut casu.
Prvnich asi 14km mi trvalo, nez jsme vybehli z Londyna. Prevazne jsme bezeli bocnimi ulicemi a parky. Byla sobota rano takze na ulicich nebylo zrovna moc lidi, takze mne pobavilo, kdyz jsem bezel kolem jedno typka co vencil psa a s dotazem jak daleko bezime jsem odvetil ze do Brithonu. Chlap byl evidentne prekvapen a jen prohodil ze to je celkem daleko :).
Pred zavodem jsem, jako asi kazdy, cetl ruzne rady ohledne stravovani a tekutin. Muj nejdelsi beh v treninku byl 45km a jedine co jsem jedl a pil byl jablkovy 100% dzus se zazvorem a k tomu jedna tycinka cliff bar. Zadna sul a pod. Na zavod jsem si ovsem koupil baleni s elektrolity. Davkovani zhruba kazdou hodinu az dve podle pocasi. Musim priznat, ze jsme byl rad, ze jsem si je vzal protoze bylo celkem teplo a mel jsem solne skvrny na tricku uz po 20km. Navic mne po zavodu ani nebolela hlava a pod.
Tempo jsem udrzoval kolem 6:30 na kilak, teda krome tech casti kdy jsem sel do kopce, protoze jsem se nechtel vystavit uz na zacatku. I presto, ze jsem nijak nespichal a sel do kopcu, ktere byly vetsi a castejsi nez jsem cekal, tak jsem byl uz celkem utahanej uz kolem 40 km.
Nejdelsi a asi nejhorsi cast zavodu byla pro mne mezi 40 a 56km. Po opusteni checkpointu na 40km, kterej mel ananas, sladky meloun banany no proste cerstve nakrajeny ovoce, ktere chutnalo uzasne, v mirne teplem pocasi, jsem se tesil na vetsi prestavku v pulce zavodu.
Krajina ubihala celkem pomalu a ja jsem jen kontroloval hodinky, ktere mi prubeznce ukozavali vic a vic km nez oficialni cedule. Nevim kolik jsem nakonec bezel, protoze mi hodinky umrely kolem 60km. Ale i podle ostatnich jsme bezeli vic nez 100km. Prej je to ale normalni u ultra :)
Kdyz jsem probihal kolem cedulky 43km, tak jsem se jen usmal pri tom lehce hrejivem pocitu, ze ted uz jsem teda to ultra oficialne zabehl. Nejsem si ovsem jist jestli ten hrejivy pocit byl z toho a nebo ze slunka, ktere v tu chvily zrovna celkem dost svitilo.
Bezim dal, 44, 45, … nic extra se nemeni, krome pozvolne zmeny krajiny. Jen vetsi a vetsi unava na mne pada. Checkpoint stale nikde a ani presne nevim, kdy ho mam cekat. Obcas nekoho predbehnu a oni zase predbehnou zpet. Klasika. Vsechno relativne podobne jako na maratonu akorat pomalejsi. Boli mne nehty na palcich ale moc to nevnimam. Vnitrni sitka v kratasich mne neprijemne tre v trislech tak se namazu a doufam ze to prejde. Kdyz jdu tak mne zacina divne bolet levy bok leveho stehna, takze radsi bezim, kdyz to jde. Bolest prechazi asi po dalsich 3km. Checkpoint vsak stale nikde. Dostavam se do stavu, kdy potrebuju nejakou motivaci co mne popostrci. Nasadil jsem teda sluchatka a pustil si 2 pisnicky z playlistu co jsem si vytvoril den predem. Jen dve pisnicky, protoze mne to tak nakoplo, ze jsem zacal predbihat lidi, kteri byly prede mne uz nejakou dobu a videl jsem je jen v dalce.
Hudbu jsem vypnul a zacal jit. Checkpoint porad nikde.
Po dobe co se zdala jako vecnost jsem se konecne dostal na velkej checkpoint. Lidi tleskali a volali “Well done!!!!”. Skoro mne to rozbrecelo. Anna na mne cekala a poskytla potrebnou moralni podporu. Lehl jsem si ve stanu na zem, nohy nahoru, relax. Aspon na chvilku. Vytahl jsem z batohu mapu, kterou jsem dostal na zacatku. Stranky byly rozmocne z potu a zmacknute do sebe. Taky jsem zjistil ze mi v batahu vytekl gel. Takze celovka a ostatni veci byly cele polepene. Doufal jsem ze celovka, bude fungovat pokud bych ji potreboval. Nakonec jsem ji nemusel vytahovat. Potrel jsem treci plochy mastickou.
Pusu a objeti od Anny, ktera mne bude cekat za dalsich 40 km v cili.
Hned za nejakych 300 metru od checpointu byl les a v nem nejake velmi divne vrakoviste, jak v po-apokalyptickem filmu. Cele to skoncilo s sibenici a dvema opratkami na poli. Nastesti zadni obeseni bezci na nem nebyli.
Hodinky mi zacali pipat, ze maji malo baterky na 59km. Tak jsem je vypnul at mam aspon normal cas.
Po chvilce jsem za sebou slysel hlasite oddechovani. Tak jsem zpomalil a presel do chuze. Pridal se ke mne Jonathan, se kterym jsem bezel az do konce. Zacali jsme spolu kecat a k prvni checkpointu to ubehlo rychleji nez jsem se nadal. Nahazel jsem do sebe ananas a meloun a bezelo se dal. Johanthan si lehce postezoval ze na checkpointech nemaji Colu. Ale zase pochvalil, ze maji velmi dobrej caj. Ti anglani :)
Dalsi checkpoint mel byt kolem 75km. V tuto cast zavodu uz jsme v podstate se stejnyma lidma, ktere predbihame a oni nas. Chivlkami se divime kama presne probihame, protoze to vypada jako neci zahrada za domem. Ale vse ok. Pocasi se lehce ochlazuje a to ja opravdu vitam. V dalce slysim nejake vystrely. Nakonec zjistujeme, ze to nekdo strili porcelanove holuby. Vedle toho, kde strili je pole a na nem kravy, ktere jsou lehce vyplasene a blokuji nam cestu. Nakonec se nam je podari odehnat a muzem pokracovat. Myslim ze jsme nekde na 78km a ja bych opravdu rad uz byl v tom checkpointu.
Po par stezovani a konzultaci s ostanima jsem presvedcen, ze dalsi chekpoint je na 80km. V tomto bode v zavodu uz jsem se smiril s tim ze me obcas neco boli. Je tezsi bezet rychleji z kopce, protoze citim nehty na palcich. Chuze taky neni zadna slava. Citim ze se mi tvori puchyre na patach, z toho chozeni.
Bezime kolem obchodu takze zastavujem a Jonathan si kupuje Colu. Sranda je v tom, ze se divam na smerovku k obcerstvovace, ktera je doslova za rohem. Lidi na me pokrikuji, ze uz tam skoro jsem a ja pokrikuju zpet, ze jen na nekoho cekam. Po chvilce Jonahtan vyleze s pekne vychlazenou Colou. Lehce si srknu, jako jo, je to dobry, ale az moc bublinek na mne. Za 200 metru jsme na obcerstvovacce.
Maji teple jidlo, tak si dam anglickou klobasu s fazolema. K tomu mi ochotna pani nabidne udlelat stavu, coz neodmitnu. Vsimam si ze na termoskach s cajem je nalepen “Deer park”, coz znamena ze veci na teto obcerstvovacce jsou ze startu. Naberu si par hrozinek a frcime dal.
Pred nama se stale priblizuje velkej kopec, coz je cast Downs, mistniho “pohori”, ktere se tahne podel jizniho pobrezi Anglie. Tesne pred nim nas ceka posledni obcerstovacka. Bezime lehce z kopce a predbihame celkem dost chodcu. Nekteri maji velke batohy a hulky takze to jsou opravdu chodci. Ti ostatni co jdou jsou bezci, kteri to moc uz nedavaj a nebo setri sily na kopec. Pred zavodem jsem cetl par komentaru a kopec prej minulej rok odrovnal hodne lidi. Jonathan nasazuje rychle tempo a ja se ho snazim udrzet v dohledu.
Zatacka a za ni obcerstvovacka. V tuto dobu uz odpocitavam kilaky do konce. Dalsi meloun - ananas kombinace a belhame se do kopce.
Prede mnou se tyci zhruba 300 metru vysokej kopec, kterej vypada strme ale aspon tam budeme brzo. Ruce na kolena a svizne stoupam do kopce. Jonathan prede mnou rika, ze prej tohle je posledni kopec a na druhe strane je uz Brighton. Joooo.
Do cile mame dalsich asi 8km. A mam ten pocit jak bezime smerem k Brightonu ze mame pred sebou dalsich par kopcu. Za chvilku se moje podezreni potvrzuje. Bezim z kopce a ignoruju lehce bolave chodila. Predbiham dalsi lidi a slapeme do snad uz posledniho kopce. Jonathan mi mizi v dali jakmile probihame velmi okrajovou casti Brightonu. Ja za chvilku nasazuju sluchutka a snazim se trosku motivovat. Po chvilce dotahuju Jonathana, kterej telefonuje a predbiham ho, jen zamavam.
3km do konce.
Bezim po nejake sterkove ceste kolem zahradek a uz se fakt tesim na konec. 2km do konce a stale nevidim konec. Jonathan me dohani a za prvni zatackou uz vidim zavodiste, kde je cil. Za chvilku uz jsme vedle zavodni drahy a bezime po trave. 1km do konce, Jonathan mi zase lehce utika. Hledam nejakou motivacni hudbu a nachazim Maniac z Flash dance. Nahly naval energie mnou projede a ja zacinam “sprintovat”, predbiham par lidi, zrychluju vic jak hudba graduje. Predbiham Jonathan a porvavam na nej “She is a maniac, maniac ....” Uz nebezim po boku ale jsem na hlavni draze. Stale sprintuju a snazim se pridat. Davam si trochu “Air guitar” pro zabavu. Emoce se do mne derou. Uz vidim cilovou lajnu. Hudba dohrava a ja se snazim najit neco dalsiho, ale uz to nema moc cenu protoze jsem v cilove rovince. Lidi pokrikuji ja zvedam ruky do vrchu, jsem na meko. Medajle, do ruky sampus. Objeti a pusa od Anny. Cekam na Jonathana, kterej dobiha za chvilku. Objeti a velke diky ze to ze mne po ceste motivoval.
2015-05-23 London2Brighton challenge finish. from Petr Zaparka on Vimeo.
Sedam na schodech a uzivam si sveho jabkoveho dzusu ze zazvorem, ktery mi Anna prinesla. Jsem utahanej, ale spokojenej. 14:46:53. a 126. misto.
Jeste jsem se nerozhodl jestli budu chtit bezet neco podobneho. Mozna, uvidim. Spis uvazuju o necem co je na vic dni, ale z prestavkama.
... 7 dni pozdeji.
Sedim v obyvaku a pisu posledni radky reportu. Moje svaly jsou v pohode nemel jsem zadne zraneni a problem se schody jsem mel jen v nedelu. Nehty a puchire ovsem jiny pribeh. Puchyre na pate se porad hoji a mam zanet v levem palci kolem nehtu. Mozna male boty?
Uz se tesim az zase vybehnu :).
