Snowdon nahoru a dolu, plus vertikalni kilometr.

Minuly rok byl pro mne celkem rusny ohledne zavodu. Tento rok jsem moc neplanoval jako loni, ale ze budu mit na konci zari zabehnuty jen jeden zavod jsem netusil. Asi se vybrala dan za tech 6 lonskych maratonu. Nebo jsem to jednoduse v lednu prehnal s treninkem. Kazdopadne jsem zjistil ze fyzioterapeut ne vzdy pomuze a ze odpoved na zraneni muze byt klid a zmena obuvi. 

Na zacatku leta jsem se citil o dost lip a do mailu mi pristal pozvanka na Rat Race aka Man vs Mountain. Zavod je kolem 32km s tim ze se bezi ve Wales z Caernarfron pres Snowdon a pak dolu do Llanberis. Posledni kilometry jsou pak prekazkove. Vertikalni kilometr, skok do zatopeneho lomu zhruba ze 3 metru, pak dalsi prelizani a podplavani ruznych nafukovacich prekazek, a skluzavka do dalsiho jezera. Previseni na Snowdon coz je nejvissi hora Walesu je kolem 1085 metru. Takze kopecky a trail coz mam rad. Ne jak na posledni, kterej byl kompletne po silnici a pro mne teda tezkym zklamanim.

Regisrace a platba v pohode prosla a ja se zacal tesit na nove bezecke zazitky. Ted jen natrenovat :).

Ve zkratce jsem treninku moc nedal az tak jak bych asi mel, ale veril jsem ze zavod dokoncim pod stanovenym casem 8 hodin. Povinnou vybavu jsem musel dokoupit, veci jako pistalku a lekarnicku jsem jeste sebou tahat nemusel.

Den zavodu konecne prisel a v patek jsem i s Annou dorazil do Llanberis. Krajina kolem mne dostala jedna hora vedle druhe proste parada.

Rano vstavame skoro za tmy a jedeme smer Caernarfron kde je start. Uprostred zriceniny Caernarfron-skeho hradu se pomalu zaplnuje startovni plocha a zacina mirne poprchat. Jsem v prvni vlne v 8 hodin.

Poslouchame pokyny od poradatele, ktery zduraznuje ze ocekava ze vsichni zavod dokonci ve zdravi a ze nespadneme nekde ze srazu.

7:55 jdu do mista urcene pro start i s ostatnimy v prvne vlne. 5..4..3..2..1.. tak jdem do toho.

Snazim se zapnout garmin, ale zlobi mne a satelit jeste nema. No nic mam cip tak to bude muset stacit.

Probihame hradbami a pak okolo hradu smer Snowdon. Mirne prsi nebo spis mzi. Sleduju ostatni ve skupine jak mne predbihaji. Nemam na spech a bezim svym tempem cesta je daleka a nemam tuseni co mne ceka. Po asi 2 kilometrech zkousim garmin znovu a tentokrat se chyta. Takze zjistuji ze tempo mam pomalejsi nez na maratonu ale s tim pocitam a zapolim s prvnimy mirnymi kopecky. Stale bezime po asfaltu ale uz kolem zahrad, kde jsou ovce na levo i na pravo. Obcas nejaka ta ohrada s konmi. Zatim se mi to libi. Na horizontu se priblizuji nejake hory ale vrcholy jsou schovane pod mraky, takze nevim, kde presne je ten Snowdon. 

Prvni vetsi kopec a prechazime z asfaltu na kamenitou cestu. Prechazim z behu do chuze a vytahuju prvni gel. Chci si to zpravne nacasovat takze idealne jeden gel na 6 kilaku. Pot mi steka po krku a ja se divim proc ze mne tak leje. Teplota se drzi nekde kolem 12 - 14 stupnu a je pod mrakem. No nevim.

Prechazim do behu a zdolavam dalsi kopec. Do strmych kopcu jen jdu a setrim sily na hlavni vystup. Pred prvni obcerstovackou je to z prudkeho kopce takze to pustim a predbiham kolem 5 lidi kteri jsou vic opatrni. Hazu do sebe flapjack a vzhuru do dalsiho kopce. 

Jde videt ze uz jsme ve vyssi poloze, zadne stromy jen prudsi srazy na kterych se pasou ovce. Zavod uz je nejakou dobu rozbehnutej takze jsem obklopen stejnyma lidma ktere predbiham a oni zase mne. Na jednom vystup se ptam ostanich jestli vi kde presne je ten Snowdon. Jeden mi odpovida ze za dalsim kopcem. Ten kopec za chvily zdolavame a ja vidim mensi udoly s jezerem a horu jejiz vrchol je schovan mezi mraky. Prohodim jen ze to nevypada tak daleko a muj soucasny spolubezec se jen skodolibe usmeje.

Na upati snowdonu to bylo zhruba 15km. Citim se relativne dobre a jdu na to. Vsichni prechazeji do chuze. Ja s rukama na stehnech jdu rychleji a predbiham celkem dost lidi. Pred sebe vidim asi na 15 metru a asi 20 za sebe. Podstatne je to ze nemam tuseni jak daleko je vrchol. Porad stoupam a potkavam obcasne turisty v bundach a cepicich. Ja mam na sobe kratasy a tricko s kratkym rukavem. Pripadam si trosku jinak, tak nejak dobrodruzne, kdyz se porovnam s pomalu jdoucima lidma, kteri jsoun zabaleni jako v zime. 

Sinu se na horu a vrchol porad nikde. Nemam predstavu jak dlouho uz stoupam. Nevim jestli lehce prsi, nebo je to muj pot nebo snad kondenzace mlhy ale moje vlasy jsou totalne mokre. Lehce spomaluju protoze mam pocit ze jdu mo rychle.

Potkavam par lidi oblecenych v kostymech Super Maria a nebo Snehurky, kteri si davaji vystup na Snowdon jako charitativni akci. Jen si kyvnem na pozdrav a sinu se dal. Predbyham dalsich par lidi a slysim nejake bzuceni v dalce. Ze by jsem uz byl blizko, rikam si?

Mlha se lehce trha a ja vidim koleje po kterych jede mini vlacek pro turisty. Vlacek znamena ze jsem uz blizko, mlha se trha jeste vic a ja konecne vidim vrchol Snowdonu prede mnou. Je to jeste aspon dalsi 500 metru ale to uz mi nevadi protoze uz jsem skoro tam!

Prebiham vic a vic turistu a zaroven se vyhybam zavodnikum, kteri uz bezi zpet. Na vrchol uz vedou prevazne kamenite schody. Vidim vlajku Merrelu kde si pipnu cip. Tezce oddechuji vytahuji energetickou tycinku a kocham se vyhledem. Technicky nejsem uplne na vrhcolu, takze vylezu ty 3 metry na mensi plosinu, kde jen symbolicky placnu do pametni desky s pocitem "jo dostal jsem se na vrch, ted jeste dolu".

Bezim dolu a opoustim turisty zaplneny vrchol hory. Na rozcesti odbocuji do prava a po prave strane vidim strmy spad kam bych nechtel spadnout. Bezim podel hrany asi 100 metru a pak uz cesta odbocuje dal od okraje a zaroven se stava velmi strma. Opatrne sestupuji protoze si netroufam to pustim na takovem srazu. Jakmile se sraz lehce vyrovnava tak to poustim a predbiham dalsi lidi. Cesta je slozena z vetsich kamenu a ja se v behu soustredim kam dat nohy aby jsem neskouzl a pripadne si neco nezlomil. Kameny se mihaji rychle pod nohama, a ja se na jednom sutru pekne kopnu do palce. Bezim dal, lehce to boli ale zlomene to asi neni.

Sesup konci a ja muzu zvolnit. Citim palec a stehna, ale jinak jsem ok. Sebiham na posledni obcerstvovacku. Dalsi flapjack a troska iontaku. Prohodim par slov s ostatnima lidma kolem a jde se dal. Zase bezim z kopce s tim ze vim ze uz vyhlizim kde bude ten vertiklani kilometr. Bezim po lesni ceste mezi stromy pak kolem mensi zriceniny strazni veze. A uz vidim Annu ktera mne ceka s usmevem. Prohodime par slov s tim ze mi rika ze jsem dost rychlejsi nez jsem odhadoval. Zaroven nechavam batoh na ulozsti protoze toto je posledni misto kde muzu nechat batoh pred skakanim do vody.

Verikalni kilometr prede mnou. Zavod v zavodu jak to poradatele nazivaji. Tahly kopec, ktery ma uprostred “opustenou vesnici” zdolavam a jsem zvedavej na slanovani. Pribiham na slanovani, kde si pipnu cipem a zastavuju garminy. Odsud uz to je vice mene jen pobihani mezi prekazkami. Slanuji z asi 5 metroveho mostu a prebiham dalsi kilak na skok do vody. Skace se do zatopeneho lomu z asi trech metru. Do te vysky se musim vyskrabat po leseni a pak na prkno. Vypada to vysoko, pomuzu si lekym zakvilenim a skacu do prijemne ledove vody. Jo to jsem potrebal, krasne chadiva voda.

Prebiham dal na dalsi vodni prekazku, kde se vyskrabu na nafukovaci kolo ktere prolezu a pri sipce si pak malem odru nos o dno rybniku kde je min vody nez pred prekazkou. 

Predavam zachrannou vestu a vyhlizim cil. Smeruji mne vsak k dalsi prekazce o ktere jsem nemel tuseni. Tentokrat skluzavka do vody z asi 4 metru a zase se tam musim vyskrabat po leseni. Pak se jeste brodim pres reku a uz slysim komentatora z cile. Prebiham louku a ... Co to ? Zase dalsi prekazka no to snad ne. Uz jsem celkem vystavenej z toho neustaleho splhani a oni nam sem daji jeste dalsi prekazky. No nic, uz to neni tak daleko tak se vyskrabu na prvni zed. Bezim k druhe, kterou davam az na druhy pokus s tim ze vidim ze nekteri to vzdavaji a radsi prekazku obchazi. Pak jeste vysplahat na slkuzavku za pomoci lana. Bezim do cile a vedle mne je nejakej borec tak zacinam sprintovat s mensim pokrikem abych ho vyhecoval a on se pridal. Sprintujeme oba asi 10 metru a pak dlouze ocekavany cil.

Uff mam to za sebou, tesim se na fotky z prekazek a popisuji Anne me strasti ze zavodu. Davam si pak polivku servirovanou v cily a pak se uz jen plahocim na hotel. Diky Llanberis urcite se vratim.

Konecny cas 5:06:41 a 189 misto z asi 740 zavodniku co to dokoncili.

Ps: Fotky z prekazek se musely nekde vytratit protoze na oficialnim webu nebyly a nikde jinde na netu jsem je nevidel. To bych organizatorum vytknul jako jedinou chybu. Jinak byla dobra organizace.

Update: Screenshot z meho runkeeperu: