Beachy head marthon - 4:38:29

Tak dalsi martathon za mnou. Tentokrat dalsi South Downs i kdyz na opacnem konci (Eastbourne).
Od par lidi jsem slysel ze to je celkem hardcore a soucast toho marthonu neni jen beh ale i chodci coz jsem jeste nevidel. Cil jsem tentokrat nemel pod 4 hodiny. Stacilo mi byt pod 5 hodin vzhledem k reputaci marathonu. Po dokonceni vim ze to nebyl nejdrsnejsi marathon co jsem bezel (Bath marathon), ale nejdrsnejsi co jsem dokoncil.

Rano se probouzim sam od sebe kole, pul 7. Tluste zavesy v hotely jsou zatazany takze jen posloucham jestli prsi nebo ne. Pripadne mi ze ano takze se jdi radsi presvedcit k oknu a nastesti neprsi. Obloha je jeste zatazena protoze slunce jeste nevyslo. Za chvili klepa pokojova sluzba se snidani. Bohuzel pred 7 nepodavaji to co by jsem chtel, takze se musim spokojit s croasaint-em a toastem.

Sprcha naplasti na vsechny potrebna mista a jeste pripnout chip ktery je tentokrat uvazany kolem meho kotniku takze si pripadam tak trosku jako holub. Nemusim nic balit protoze Anna se vraci zpet a po dokonceni zavodu mne jen vyzvedne a vracime se rovnou do Londyna.

Hotel je primo u plaze a na stejne ceste jako start, takze po asi 20minutove prochazce se dostavame na start. Slunce akorat vychazi takze se muzem kochat pohledem na okoli.

Na startu neni jeste moc lidi takze se prochazime kolem a jdem se podivat na start ze ktereho se rovnou bezi do prudkeho kopce.

Na startu je asi kolem 1500 lidi takze nic extra strasneho. 10 minut do startu, preskakuju barieru u startu posledni slova s Annou a uz se jdu zaradit nekam do prostred. 4.3.2.1 a je to tu zase.

Probiham pod nafukovacim obloukem start a zacinam se drapat do kopce, nevim kolik procent stoupani to je ale vetsina lidi uz to jde. Snazim se nesklouznout po castech s bahnem a rikam si ze tak brzo po startu jsem jeste nesel.

Na konci kopce jsem rad a sleduju tepovku kterou mam nekde kolem 170. Po prvnich par kilometrech se necitim uplne sveze, citim totiz jeste snidani, no snad se to casem spravi. Bezime lehce do kopce ale vubec se to nezda. Sleduju okolni krajinuy a rikam si ze za ten vyhled to rozhodne stoji. Je modra obloha a ja vidim do okolniho kraje. Bezime kolem golfoveho hriste a pak do prudsiho kopce, kde mne malem odfoukava prudky vitr, z kopce a do kopce, z kopce a do kopce. 

Vitr do mne fuci z leve strany tak si rikam ze snad na ceste zpet kdy bezi kolem more mne to pude aspon popohanet. Snazim se bezet do par kopcu ale nema to moc smysl protoze moje rychlost je stejna jako rychlost chodcu kolem mne.

Premislym o strmosti kopcu a rikamci se ze dlouhy tahly kopec je podstatne lepsi nez kratky a prudky. S vetrem uz se nejak vyrovnavam a tlacim do sebe prvni kousek zele bloku. Dalsi obcerstvovaci stanice. Nakrajene tycinky Mars, iontak a voda. Beru kousek Mars i iontak. Vodu si liju jen za krk. 

A bezime z kopce. Mam rad listopad a behani po cestach s popadanym listim. Tentokrat to vsak ma

podstatne jiny rozmer. Listi je mokre a zakryva oble kameny takze se snazit nesklouznout. Moje nove petiprstaky mne v tomhle nezklamou i kdyz citim ze nejaky ten milimetr podrazky by nebyl na skodu. 

Snazim se vybavit mapu s elevaci a zjistit jestli tohle je ta dlouha cast z kopce nebo to jeste prijde.

No necham se prekvapit. Momentalne jsme podkopcem takze nasleduje cesta do kopce. Proplitam se uzkou brankou a bezim pres bahnitou pasaz a sam se divim ze nemam blato az po kotniky.

Uff tak tohle je kopec, ktery opravdu nelze jen tak rychle vyjit. Davam ruce na stehna a vyuzivam prozmenu i sve paze. Strme stoupani je za mnou a prede mnou je jen mirne stoupani dalsich par kilometru, ktere se tahne po hrebenech. Dalsi kilak dalsi zele, troska vody z batohu. Na hodinky se divam jen abych si overil jak je na tom tepovka, jestli se moc neflakam.

Napada mne ze jsem jeste nevidel znacku vzdalenosti, jen zlute sipky kam bezet. Po minulej marathonu mi prijde ze to tak rychle neutika. Na druhou stranu ten vyhled je skvelej. Rozsahle zelene pastviny na hrenech South Downs a obcas nejaka ta ovce ci krava. 

Sebihame lehce dolu, stanice s vodou kterou do sebe liju a pak i na sebe. Pulka je skoro za mnou. Probiham ohradou asi metr od kravy, ktere se na muj vkus az moc priblizuje. Pres potok, cestou v bahnitem lesiku a do mirneho kopce za kterym se skryva mala vesnice. Vzdalenost se tezce odhaduje ale asi to je uz dalsich par kilaku protoze ve vesnici je dalsi obcerstovaci stanice a slysim ze zbyva 10 mil do konce. Dalsi kus Mars tycinky a jeste susenku na cestu. Za mnou zni zvuk hudby ktera pripomina Francii a misi se do toho zvuk sanitky, ktera nekoho prave veze. Nevnimam to a slapu do strmeho kopce. Snad bude ta druha polovina o neco rychlejsi, to jeste ale nevim co mne ceka.

Po asi kilometru je prudky sestup, rikam si ze je sice parada ze bezim z kopce ale taky to znamena,

ze pobezime zase do kopce. A just. Hned jak jsem pod kopcem vidim strme schody. Siroke tak pro jednoho cloveka, takze se zase jde. Vyuzivam to a davam do sebe posledni gel. Do konce mi zbiva jeste neco pred 15 kilaku. Divam se na cas a jsem nekde kolem 2 hodin coz se da a rozhodne to vypada slibne na muj cil pod 5 hodin.

Po par  kopcich se schody se predem otevira udoli a velka lokou ze ktere sebihame dolu. Vidin pred sebou vlnici se reku a snazim se zahlednout na obzoru, kudy vede cesta dal. Predtucha mne nezklame a cesta pokracuje do kopce. Tentokrat vsak bezim protoze kopec neni tak prudky a snazim se aspon trosku nahnat cas. Znovu se kocham pohledem a za kopcem, ktery jsem prave vybehl se rozprostira udoli na jehoz konci je plaz a konecne i more. 

More znamena ze ted pobezime uz kolem nej skoro az do konce. Z elevacni mapy si vybavuju jen mensi kopecky takze to snad bude fajn. Prvni tahly kopec za mnou a prede mnou se objevuji utesy po kterych pobezime. Bohuzel strmost techto utesi neni zadna prochazka a musim davat pozor kdyz se snazim sebhnout dolu a pak kdyz se drapu nahoru.

V dalce vydim majak, nebo beco podobneho takze doufam ze uz se cil blizi. Mrknu na hodinky a 10k do konce. Tak to snad uz jde rikam si. Po par sebehnutych a vybehnutych utesek se ale vzdalenost na hodinkach zrovna moc nemeni, rikam si ze to asi bude temi kopci.

Konecne posledni utes a prede mnou se rysuje udoli na jehoz konci je dalsi kopec. Kde je sakra ten cil ? Na hodinkach 5k do cile. Ale kdyz se divam pred sebe tak to tak rozhodne nevypada.

Slpham do kopce a vitr, ktery mi celou dobu foukal do protivky se konecne obrazi a lehce mne postrkuje do kopce. Nanestesti jen chvili takze se zase musim spolehat jen na sebe.

Predbiham nejakeho mladeho typka co rika ze uz tohle je posledni kopec, tomu rikam dobra zprava.
Jsem na vrcholu kopce a prede mnou dalsich par kilaku, po mirnem srazu. Mam to pod 5 hodin, to uz je jiste. Sleduju ostatni bezce a sem tam nekoho predbiham i kdyz mam ten pocit ze vetsinou predbihaji mne. Vybiham ze zatacky a konecne vidim prudky sraz, ten sami ktery jsem pred par hodinama vybehl. Nachazim schody takze se nemusim bat ze mi podjedou nohy na bahne.

Posledni schod a do cile tak 200 metru, zrychluju a zjistuji ze nejsem sam. Vedle mne je nejaka bezkyne, ktera zrychluje taky. Jdu do toho a z nove nalazenym nadsenim sprintujeme do cile. Poslednich par metru, otacim se a mam nepatrny naskok coz mne jeste tesi. Vidim Annu jak filmuje dobeh a po probehnutim cilem se s usmevem otacim k me souperce. Potreseme rukou a oba se navzajem pochvalime.

Tak a jeste jeden, rikam si s medaily na krku.

Baxters Loch Ness Marathon 2013 - 3:53:57

Tak po mesici dalsi marathon za mnou. Dalsi PB a 4 hodinova meta pokorena. Bezel jsem tentokrat ve Skotsku, kolem jezera Loch Ness.

V Nedeli rano vstavam kolem pul 6. Davam sprchu, fazole s klobasou na snidani a zkontroluji ze mam vse co potrebuji. 2 iontaky, 2 gely a banan. Beru sebou vodu v batohu ktera tentokrat nikam nevytekla. Start je az v deset takze mam celkem dost casu.

S Annou vychazime pred dum, kde bydlime a sledujeme pres Zatoku Delfinu, jak je Inverness zahalen do mlhy. Udelame par fotek a nasedame do auto smerem ke srazu v "marathonske vesnici".

Po prijezdu na misto ktere je v parku v Inverness a kousek od cile, mne Anna vyklopi. Pusu a hodne stesti, zamavam a jdu hledat misto v autobusu. Registrovanych je kolem 4000 bezcu ciste na marathon a techto 4000 musi organizatori dopravit na start, ktery je zhruba hodinku cesty. Projizdime mesteckem Fort William, ktere je na opacne strane Loch Ness a pak vzhuru do kopcu kde zavod zacina.

Prijizdime zhruba kolem pul 9, takze mam hodne casu. Chodim kolem, popijim iontak, sleduju ostatni a klepu kosu, protoze mam kratasy a gate se mi nechtelo tahat... 20 minut do startu. Potrebuji na zachod, nervozita se prihlasuje, odskakuji do blizkeho lesiku a behem cesty zpet zvladnu stoupnot do mokrin takze mam obe boty durch, jeste ze beham s barefoot botama kde nema moc co nasaknout.

3..2..1..start a je to tu zas, kolena neboli ani neprsi a je prijemnych 15 stupnu. Sleduji masu bezcu prede mnou a za mnou. Trva asi 4 minuty nez probiham startem za zvuku skotske hudby v podani dobrovolnych dudaku, akorat ten bubenik co je doprovazi nevypada moc nadsene.

Sleduju tep a rikam si ze tentokrat to dam rychleji ze startu a pak se uvidi jak na tom budu.
Tempo po 3 kilacich porad po 5:30, coz je dobre. Nic neboli, citim se dobre a cekam na prni kopec ktery se objevuje za zatackou. Nehrotim to, ale udrzuju tempo, predbiham par lidi a snazim se najit nekoho s podobnym tempem. Dva borci prede mnou maji na sobe tricka s otiskem boty na zadech, otisk prave boty, takze kdyz bezim za nimi tak premislim o tom ze OCD clovek by z toho asi silel, dve prave boty a ta leva nikde.

Kopec je pryc, uff to byla celkem pohoda, nechavam za sebou dalsich par desitek lidi, Loch Ness stale v nedohlednu protoze cesta se priblizuje az po 11 kilakach. Snazim se to hrnout z kopce ale rovinka prichazi moc rychle.

Prvni obcertvovacka s gelama, beru zele blok a zustava mi v ruce cele baleni, coz je fajn. Pomalu to do sebe davam a zapijim vodou. Dalsi kopec a Loch Ness se mi ukazuje po leve strane. Celkem parada, slunce ozaruje vrcholky kopcu kolem a ja bezim s ostatnimi po ceste mezi stromy. Cas neni spatny, uvidim jak to dam. Citim slabsi pichnuti v levem svalu u kolen, ten samy sval co mne trapil posledne. No snad to bude v klikdu.

Kilometry a mile ubihaji dobre, predbiham lidi i kdyz uz ne tak rychle a casto jako poslednich 20 km, vyhlizim znacku 13 mil. Zele blok uz dosel a mam v sobe jeden iontak z obcerstvovacky.
Premyslim jestli mam do sebe narvat banan a nebo to nechat na pozdeji. Casu dost krize zatim neprisla.

A je to, pulka marathonu za mnou. Nic vyrazne neboli, ale cas mne celkem znervoznuje, 1:47 mi nedava moc casu na nejake selhani a pri tempu ktere drzim to bude jeste zajimave. No nikdo mi netvrdil ze to bude lehke.

Bezim dal, Loch Ness porad po leve strane a tesim se az zmizi, protoze to bude uz jen kolem 15 kilaku do konce.

Snazim se drzet jedne skupinky, ale citim ze zpomaluje tak je predbiham a divam se dopredu, kde nekde v dali je snad konec. Vedle mne se drzi jeden typek co jsem ho predbehl asi 2 kilaky zpet. Drzime stejne tempo, nic nerikame ani se mi nechce, ale je to trosku uklidnujici. Poslocham zvuky kolem sebe a slysim jen klusot lidi kolem mne a obcasne odkaslani nebo zaheknuti.

Kilometry utikaji a muj tichy spolecnik je stale vedle mne. Loch Ness mizi a ja vbiham do male vesnice, dalsi obcerstovacka dalsi iontak. Svuj si nechavam na zaver, vytahuju banan ktery je lehce rozlisovanej,  ale co uz porad lepsi nez nic. Po dalsim kilaku vycucavam gel a zapijim vodou do cile nejakych 13 kilaku a 2 kopce prede mnou.

"We are bit hilly" naplnuje me ocekavani kopce a jen zklopim hlavu a jdu do toho. Otacim se a vidim ze spousta lidi do kopce jen jde. Zase takovej kopec to neni rikam si a nezastavuji i kdyz na to ve skrytu duse myslim. Lehce mne to vystavilo a vsimam si ze me tempo i tepovka jde dolu.
Divam se znovu na hodinky a snazim se premyslet jestli to uz davam pod ty 4 hodiny s timhle tempem. Hlava mi to nebere, jsem asi uz unavenej nebo co. Takze bezim dal a zrychluju, jsem spokojen az se mi tepovka vraci na 166 a tempo lehce pod 6 minut na kilak.

Pod 4, pod 4, pod 4 si opakuju a zatinam zuby, snad uz je to blizko. Zrychluji at uz to mam za sebou, nebo lepe receno se snazim zrychlit. Energie se ztraci do nenavratna, a vim ze uz to je jen kousek, jen dalsich 5 kilaku. Zase se mi honi hlavou kam se zenu, ale vidina pokoreni sebe sama a moji magicke hranice 4 hodin mne udrzuje v behu.

3 kilaku do konce, pod 4, pod 4, pod 4. No pristi mesic ten Beachy head marthon nic rozhodne hrotit nebudu. Vybiham do zatacky a vidim Annu jak fandi. Placnem si a s lehce nabitou energii se divam na druhou stranu reky kde uz je cil. Emoce jdou na povrch a je mi zase lehce do breku. Uz vim ze to davam pod 4. Mam asi 10 minut na to dobehnout jeden kilak. Bezim pres most, par lidi mne predbiha ale ja to neresim. Vyhlizim cilovou pasku a JE TO TU. JOOOOOO nebo nejaky podobny skrek vydavam a zvedam ruce nad hlavou. Jsem na meko, beru medaily a tasku od dobrovolniku a hrnu se pryc nekam, kde ceka Anna. Objeti, pusa, gratulace, Anna mi ukazuje video jak probiham cilem. Jsem zase na meko a se mnou i Anna jak mne vidi.

Po chvilce zdileni poznatku s Annou si leham na travu a vedle sedicimu bezci podavam ruku se slovy well done, well done. Nikdy jsem ho nevidel a ani uz neuvidim, ale citim ze diky zavodu, ktery jsme ted dobehly, mame neco spolecneho a nase vrele potreseni rukou mou myslenku jen potvrzuje.

Tak zase priste, Loch Ness rad se vratim.

 

Thames Meander Marathon 2013 - 04:17:58

Tak prvni post o mem poslednim marathonu, ktery jsem zdarne dokoncil vcrea 24.8.2013.
Thames Meander byl muj prvni marathon ktery jsem nemusel nikam extra daleko cestovat, takze jsem se mohl v klidu vyspat ve sve vlastni posteli. Start v sobotu rano je celkem dobry napad, protoze pak mam celou nedeli na povalovani se a taky mi to usetri trapeni se schody, ktere normalne zdolavam cestou do kanclu.

V patek kolem 11 vecer ulehavam do postele a nastavuji budik na 7:20, coz by mi melo stacit na to se vyhrabat z postele, nahazet veci do camel bag(u) a neco dobreho do sebe nacpat na snidani. Rano se probouzim asi kolem 6:30 protoze jsem lehce nervozni a taky jsem zvykly spat kolem 7 hodin coz zhruba vychazi. Jakmile se kolem 7 rozhodnu vyhrabat z postele tak se lehce protahnu a nezapomenu na sval nad trisly ktery mne otravuje uz asi 3 mesice. Jeste jsem to poradne neresil protoze vim ze to mam z fotbalu a ne z behani. Hazim veci do batohu i s novou bezeckou bundou do deste. Predpoved hlasi lehke mrholeni a teplotu kolem 20 a po vyhlednuti z okna konstatuji ze predpoved tentokrat nelhala i kdyz clovek nikdy nevi, protoze Londynske pocasi se meni kazdou chvili. Nezapominam jeste vymenit vodu v camel bag(u), hodim do sebe brioche chleba, coz je takova lepsi obdoba vanocky, a s Annou vyrazime. Anna se mi dobrovolne nabidla ze mne odveze takze aspon nemusim resit jak se dostat na misto startu coz je asi hodinu od naseho bytu. Naskocim do auta a Anna mne jeste zkontroluje jestli mam vse co bych mel mit, myslim ze mam vse tak ze jedem.

Po prijezdu na start, kde uz regulerne mrholi vyzvedavam cislo a pak hledam nejblizsi ker kam skocit na zachod, protoze fronta na normalni zachod je na muj vskus moc velka.

A je to tu. Stojim s dalsimy asi 400 bezci na startu. Jeste v hlave premyslim o tom proc Anna rika ze vsichni vypadaji jako zkuseni bezci a ze to nevypada ze by bezeli jen pro zabavu. No nevim, nikoho jsem se neptal ale rekl bych, podle usmevu lidi kolem mne, ze pro zabavu urcite behaji.
Slysim klakson a hlavni organizator neco rika, vsichni ztichnou protoze tohle ma byt cast kde nam reknou neco o bezpecnosti a taky o neco o tom jak to vypada na trati. Nic ale neslysim protoze jsem az na konci, ale nejsem sam. Drzim se proto heslem "jdu s davem".
Start, zamacknu hodinky a prepnu na tep, rikam si, ze tentokrat to nebudu hrotit a budu se drzet kolem 150-160 bpm.

Drzim se z davem a jeste mavam na Annu, kdyz opoustime areal skoly, kde je start a cil. Prvnich par kilaku ma vest Richmond parkem tak jsem zvedav jaka bude cesta, vzhledem k neustlemu mrholeni.

Kilometr za mnou, siltovku sundavam, je mi v ni vedro a stejne mi proti par hodinam v desti moc nepomuze. Vbehavame do parku, kde sedi nekdo s fotakem ve stanu a pokrikuje ne nas. Nahazuji usmev pro pozdejsi dokumentaci, ale zjistuji az za chvily ze to bude asi jen neci znamy. Cesta v parku je zatim prevazne sterk takze se nebrodime v bahne. Sebehavame z mirneho kopecku a slysim nekoho prohodit "to bude zabava bezet na ceste zpet", pomyslim ze to snad nebude takovej problem. Po dalsim kilometru v parku se otacim a uzasle sleduji jak se skupinka dospelych jelenu asi 10 metru ode mne schovava pod stromem. Cesta je ted trosku horsi, smes pisku a hliny neni idelani pro destive pocasi, ale obcasne kaluze se mi podari mijet. Kontroluju tep a jsem zatim dle planu nekde kolem 155, tempo mam kolem 5:30 na km coz je pod 4 hodiny na marathon, doufam ze mi to vydzi.

7 km snazim se napit, ale jak saju jakkoliv tak nic netece. Nechapave sundavam za behu batoh a divam se na prazdny mechir, nevim jak ale nejak se mi podarilo vsechnu vodu vylit. Kontrola zasob, mam 2 gely a 1 Lucozade. Na obcerstovacich stanicich maji vodu a jidlo tak snad to bude ok.

15k za mnou, mam takovy neblahy pocit ze mi ponozka nezakryla cast nad patou, ktera se mi vesele dre o botu. Radsi se nedivam, bolest prejde a rozedrena kuze na noze se do pristiho maratonu zahoji. Uz jsem prekrocil limit 160 bpm tak se to aspon snazim drzet co nejniz. Tempo mam porad dobre. Akorat bezim bahnitou cestou kolem Temze, je mi celkem teplo ale aspon neni zadny parak. Rikam si ze by mohlo zacit prset vic at se aspon ochladim. Na posledni obcerstovaci stanici jsem do sebe hodil, par gumovych medvidku, jeden flap jack a vodu.
Prebiham na neco jako nabrezi, vypada to tu hodne pekne, probiham pod hystoricky vypadajicim mostem  a cesta se meni na asfalt. Au, koleno se ohlasilo. Uplne jsem zapomel ze jsem az do pondeli lehchce kulhal na obe kolena. No priste aspon vim ze 80 km na kole chce aspon nejaky trenink. Drz koleno, drz, jeste nejsem ani v pulce. Po par metrech je vse ok, zatim mam dobry cas a vse se zda byt ok.

Blizim se k otocce (21 km), koleno se ohlasilo jeste parkrat ale jinak je klid. Probiham na most na jehoz konci je dalsi obcerstvovacka. "Well done 367" slysim povzbuzovat prihlizejici, prodiram se davem chodcu na moste a snazim se nevbehnout pod kolem projizdejici autobus. Par medvidku, vodu, ctvrt bananu. Pul je za mnou cas kolem 1:57, to se da rikam si. To bych to fakt mohl dat, realne ale vim ze druha pulka bude asi pomalejsi.

Tep uz se snazim drzet pod 170, rozedranou patu uz ani nevnimam. Snazim se zrychlit v ramci moznosti, tempo mi ale klesa k 6:30. Zjistuji ze pri zrychleni mam tendci se naklonit lehce do predu, coz mi tlaci na koleno, sakra. Mijm bezce co to jeste nemaji ani z poloviny za sebou, vetsina jich vypada dost unavene. Dest zacina zesilovat jsem uz promocenej durch ale bezim pod stromy takze se to jeste da.

30km. Cas 2:51, ze by jsem to fakt dal pod 4? Snazim se, bezet normalne ale kolena uz citim, neni to jeste tak strasne ze by jsem nemohl bezet, ale rychle to asi nepujde. Miji mne par lidi, neresim je. Zatim jsem jeste nesel takze i kdyz budu pomalej aspon bezet celou dobu. Drz koleno, prosim, prosim. Tohle bude asi zed. Nekde v pozadi mysli se plizi myslenky na to to vzdat, nikam nespechat a zkusit jit misto behu. Snazim se myslet na neco jineho a bezim dal.

Bezim s Lucozadem v ruce a pomalu upijim. Snazim se nevnimat koleno. Pot ktery se misi s destem na me tvari, chutna celkem zvlastne. 32k jo! Krize je za mnou, tedy alespon ta psychycka. Koleno boli uz neustale ale jde na tom bezet. Kaluze uz ani nema cenu mijet, aspon to umije bahno rikam si. Mijim bezce, a kricim na nej pod, pod. Ten se otaci a rika, ze ani neni soucasti zavodu, na to odvetim ze to prece nevadi. Haha aspon neco mne rozveseli, kde je uz sakra ten park? Nedockave kontroluju hodinky.

Je to tu vbiham do parku, probiham kolem krav, ktere se tu taky pasou, jedna se rozhodla zvolit asfaltovou cestu misto travy tak ji obiham. Krava se jen otaci. Moje tempo se ale propada k 7 minutam to vypada pomalu.

37k posledni obcerstovacka, hazim do sebe rozmocenej flap jack a tochu vody. Z cesty v parku se zatim stal potok. Jen 5k a jsem v cili, proc to vlastne delam ? honi se mi hlavou. Nohy spis uz vlacim, nez ze bych bezel normalne. Prohazuju par slov s dalsim bezcem a nechavam ho za sebou. A je to tu,
Kopec. Bezim, zadne vymluvy!
Kolem mne prosvisti tak 70 ti letej bezec, jo tu energii bych ted chtel mit. Na hodinky se uz ani nedivam, vim ze to nedavam pod 4. Musim to dokoncit, to je ted hlavni cil. Vsimam si rozvazane tkanicky ale prdim na to, ty 2km do konce to uz dam.

Zatacim do ulice okdud jsme vybehly. Snazim se zahlednout bezce prede mnou aby jsem mel odhad jak daleko jeste. Koleno uz to nedava, pripadam si ze uz spis kulham nez bezim. Tady to je, konecne, probiham branou do dvora a hledam Annu u cile. Snazim se usmivat ale mam spis bolest na tvari. Je mi do breku, ne z bolesti, ale ze to mam za sebou. Anna jak vidi muj vyraz tak prestava tocit muj "finish". Ani se nesnazim zrychlit. Probiham cilem, pomalu se souram pod stan, do sucha. Medajle na krku, pusa od Anny, bolest nohou a neskutecna chut byt nekde v teple a suchu. Cas 4:17:58, jsem rad ze mam osobak, ale pod 4 hodiny to porad neni ... tak treba priste.

Running Britain

I start running like 2 years ago. When I seen my first London Marathon as a spectator for a first time, there was guy running and he has blood on his t-shirt from bleeding nipples. When I seen it I thought that this is little bit hard core and I decide that I would like to try this too. It’s little bit sick reason but that’s me. So in following months (years) I will post some of my races experience.