Od par lidi jsem slysel ze to je celkem hardcore a soucast toho marthonu neni jen beh ale i chodci coz jsem jeste nevidel. Cil jsem tentokrat nemel pod 4 hodiny. Stacilo mi byt pod 5 hodin vzhledem k reputaci marathonu. Po dokonceni vim ze to nebyl nejdrsnejsi marathon co jsem bezel (Bath marathon), ale nejdrsnejsi co jsem dokoncil.
Rano se probouzim sam od sebe kole, pul 7. Tluste zavesy v hotely jsou zatazany takze jen posloucham jestli prsi nebo ne. Pripadne mi ze ano takze se jdi radsi presvedcit k oknu a nastesti neprsi. Obloha je jeste zatazena protoze slunce jeste nevyslo. Za chvili klepa pokojova sluzba se snidani. Bohuzel pred 7 nepodavaji to co by jsem chtel, takze se musim spokojit s croasaint-em a toastem.
Sprcha naplasti na vsechny potrebna mista a jeste pripnout chip ktery je tentokrat uvazany kolem meho kotniku takze si pripadam tak trosku jako holub. Nemusim nic balit protoze Anna se vraci zpet a po dokonceni zavodu mne jen vyzvedne a vracime se rovnou do Londyna.
Hotel je primo u plaze a na stejne ceste jako start, takze po asi 20minutove prochazce se dostavame na start. Slunce akorat vychazi takze se muzem kochat pohledem na okoli.
Na startu neni jeste moc lidi takze se prochazime kolem a jdem se podivat na start ze ktereho se rovnou bezi do prudkeho kopce.
Na startu je asi kolem 1500 lidi takze nic extra strasneho. 10 minut do startu, preskakuju barieru u startu posledni slova s Annou a uz se jdu zaradit nekam do prostred. 4.3.2.1 a je to tu zase.
Probiham pod nafukovacim obloukem start a zacinam se drapat do kopce, nevim kolik procent stoupani to je ale vetsina lidi uz to jde. Snazim se nesklouznout po castech s bahnem a rikam si ze tak brzo po startu jsem jeste nesel.
Na konci kopce jsem rad a sleduju tepovku kterou mam nekde kolem 170. Po prvnich par kilometrech se necitim uplne sveze, citim totiz jeste snidani, no snad se to casem spravi. Bezime lehce do kopce ale vubec se to nezda. Sleduju okolni krajinuy a rikam si ze za ten vyhled to rozhodne stoji. Je modra obloha a ja vidim do okolniho kraje. Bezime kolem golfoveho hriste a pak do prudsiho kopce, kde mne malem odfoukava prudky vitr, z kopce a do kopce, z kopce a do kopce.
Vitr do mne fuci z leve strany tak si rikam ze snad na ceste zpet kdy bezi kolem more mne to pude aspon popohanet. Snazim se bezet do par kopcu ale nema to moc smysl protoze moje rychlost je stejna jako rychlost chodcu kolem mne.
Premislym o strmosti kopcu a rikamci se ze dlouhy tahly kopec je podstatne lepsi nez kratky a prudky. S vetrem uz se nejak vyrovnavam a tlacim do sebe prvni kousek zele bloku. Dalsi obcerstvovaci stanice. Nakrajene tycinky Mars, iontak a voda. Beru kousek Mars i iontak. Vodu si liju jen za krk.
A bezime z kopce. Mam rad listopad a behani po cestach s popadanym listim. Tentokrat to vsak ma
podstatne jiny rozmer. Listi je mokre a zakryva oble kameny takze se snazit nesklouznout. Moje nove petiprstaky mne v tomhle nezklamou i kdyz citim ze nejaky ten milimetr podrazky by nebyl na skodu.
Snazim se vybavit mapu s elevaci a zjistit jestli tohle je ta dlouha cast z kopce nebo to jeste prijde.
No necham se prekvapit. Momentalne jsme podkopcem takze nasleduje cesta do kopce. Proplitam se uzkou brankou a bezim pres bahnitou pasaz a sam se divim ze nemam blato az po kotniky.
Uff tak tohle je kopec, ktery opravdu nelze jen tak rychle vyjit. Davam ruce na stehna a vyuzivam prozmenu i sve paze. Strme stoupani je za mnou a prede mnou je jen mirne stoupani dalsich par kilometru, ktere se tahne po hrebenech. Dalsi kilak dalsi zele, troska vody z batohu. Na hodinky se divam jen abych si overil jak je na tom tepovka, jestli se moc neflakam.
Napada mne ze jsem jeste nevidel znacku vzdalenosti, jen zlute sipky kam bezet. Po minulej marathonu mi prijde ze to tak rychle neutika. Na druhou stranu ten vyhled je skvelej. Rozsahle zelene pastviny na hrenech South Downs a obcas nejaka ta ovce ci krava.
Sebihame lehce dolu, stanice s vodou kterou do sebe liju a pak i na sebe. Pulka je skoro za mnou. Probiham ohradou asi metr od kravy, ktere se na muj vkus az moc priblizuje. Pres potok, cestou v bahnitem lesiku a do mirneho kopce za kterym se skryva mala vesnice. Vzdalenost se tezce odhaduje ale asi to je uz dalsich par kilaku protoze ve vesnici je dalsi obcerstovaci stanice a slysim ze zbyva 10 mil do konce. Dalsi kus Mars tycinky a jeste susenku na cestu. Za mnou zni zvuk hudby ktera pripomina Francii a misi se do toho zvuk sanitky, ktera nekoho prave veze. Nevnimam to a slapu do strmeho kopce. Snad bude ta druha polovina o neco rychlejsi, to jeste ale nevim co mne ceka.
Po asi kilometru je prudky sestup, rikam si ze je sice parada ze bezim z kopce ale taky to znamena,
ze pobezime zase do kopce. A just. Hned jak jsem pod kopcem vidim strme schody. Siroke tak pro jednoho cloveka, takze se zase jde. Vyuzivam to a davam do sebe posledni gel. Do konce mi zbiva jeste neco pred 15 kilaku. Divam se na cas a jsem nekde kolem 2 hodin coz se da a rozhodne to vypada slibne na muj cil pod 5 hodin.
Po par kopcich se schody se predem otevira udoli a velka lokou ze ktere sebihame dolu. Vidin pred sebou vlnici se reku a snazim se zahlednout na obzoru, kudy vede cesta dal. Predtucha mne nezklame a cesta pokracuje do kopce. Tentokrat vsak bezim protoze kopec neni tak prudky a snazim se aspon trosku nahnat cas. Znovu se kocham pohledem a za kopcem, ktery jsem prave vybehl se rozprostira udoli na jehoz konci je plaz a konecne i more.
More znamena ze ted pobezime uz kolem nej skoro az do konce. Z elevacni mapy si vybavuju jen mensi kopecky takze to snad bude fajn. Prvni tahly kopec za mnou a prede mnou se objevuji utesy po kterych pobezime. Bohuzel strmost techto utesi neni zadna prochazka a musim davat pozor kdyz se snazim sebhnout dolu a pak kdyz se drapu nahoru.
V dalce vydim majak, nebo beco podobneho takze doufam ze uz se cil blizi. Mrknu na hodinky a 10k do konce. Tak to snad uz jde rikam si. Po par sebehnutych a vybehnutych utesek se ale vzdalenost na hodinkach zrovna moc nemeni, rikam si ze to asi bude temi kopci.
Konecne posledni utes a prede mnou se rysuje udoli na jehoz konci je dalsi kopec. Kde je sakra ten cil ? Na hodinkach 5k do cile. Ale kdyz se divam pred sebe tak to tak rozhodne nevypada.
Slpham do kopce a vitr, ktery mi celou dobu foukal do protivky se konecne obrazi a lehce mne postrkuje do kopce. Nanestesti jen chvili takze se zase musim spolehat jen na sebe.
Predbiham nejakeho mladeho typka co rika ze uz tohle je posledni kopec, tomu rikam dobra zprava.
Jsem na vrcholu kopce a prede mnou dalsich par kilaku, po mirnem srazu. Mam to pod 5 hodin, to uz je jiste. Sleduju ostatni bezce a sem tam nekoho predbiham i kdyz mam ten pocit ze vetsinou predbihaji mne. Vybiham ze zatacky a konecne vidim prudky sraz, ten sami ktery jsem pred par hodinama vybehl. Nachazim schody takze se nemusim bat ze mi podjedou nohy na bahne.
Posledni schod a do cile tak 200 metru, zrychluju a zjistuji ze nejsem sam. Vedle mne je nejaka bezkyne, ktera zrychluje taky. Jdu do toho a z nove nalazenym nadsenim sprintujeme do cile. Poslednich par metru, otacim se a mam nepatrny naskok coz mne jeste tesi. Vidim Annu jak filmuje dobeh a po probehnutim cilem se s usmevem otacim k me souperce. Potreseme rukou a oba se navzajem pochvalime.
Tak a jeste jeden, rikam si s medaily na krku.
No comments:
Post a Comment